„No, o tuhle část práva se zrovna moc nezajímám.“ Sko ro bych řekla, že hanbou zčervenal. „Ale aby si ho prově řila policie, musíš mít nějaký důvodný podezření, třeba že připravuje pervitin nebo prodává holky imigrantům,“ tichounce se sám pro sebe zasmál. „Jinak nevím, když jim zavoláš, že se ti, teda tý kamarádce tý holky, nelíbí ten idiot, tak ho asi zkontrolovat nepřijedou,“ zopakoval stej nou chybu, jaké se dopustila Sestřička, ale nezdálo se, že by si toho vůbec všiml. „Jo, tak díky,“ uzavřela a zvedla se k odchodu. Rázně zvedla tác a sebevědomě zamířila k okýnku. „Promiň,“ omluvila jsem se mu, i když jsem to nemyslela vážně, a s provinilým výrazem následovala svou královnu.
OSUDOVÁ TMAVÁ ULIČKA, V NÍŽ JSEM TOMU PROPADLA „Přijede pro tebe táta?“ zeptala se s podezřelou nevinností Ses třička a já cítila past, což v posledních dnech nebylo nic neob vyklého. „Ne, ten kluk,“ přiznala jsem barvu, protože by na to stejně přišla, a já jsem zrovna neměla náladu se vykrucovat. „A poje deme k němu domů, kde strávíme noc,“ pokračovala jsem, bez rozpaků jsem jí svěřovala polopravdu, i když jsem věděla, že tím stoupám na zatraceně tenký led. „Aha,“ vypadlo z ní. „Nic?“ podivila jsem se a poupravila si popruh batohu. „Jen s tebou půjdu k autu,“ tvrdě se usmála. Byl to ten bezcitný úsměv, který měla věnovat jemu, a ne mně.
❯❯❯ 98 ❮❮❮
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269945
„Opíšeš si espézetku?“ hádala jsem se smíchem a u trsů vysoké, ostré trávy, které rozdělují východy z naší školy na severní a jižní, jsem zabočila doleva. „Jo,“ rázně pokývla hlavou a pokračovala se mnou. „Nebude se na tebe mamka zlobit, že jdeš pozdě?“ vyjádřila jsem své obavy. Její matka byla pedant a velký rapl. S jejím per fekcionismem jsem se na vlastní kůži zatím nesetkala, ale vzhle dem k tomu, jaký byla moje drahá Sestřička zatracený hnidopich, jsem to ani nechtěla pokoušet. Věnovala mi odměřený pohled. „No jo, no jo, ale abys pak neříkala,“ rezignovala jsem a pro důraz zvedla ruce. „Hele, to je on,“ ukázala jsem na nenápad ného černého bavoráka, který potichu vrněl se dvěma koly na chodníku. Zamávala jsem na něj a zrychlila. „Ale parkovat moc neumí,“ zabručela kriticky a sáhla do kapsy pro mobil. Pokrčila jsem rameny. No jo no, můj drahoušek Clyde má specifický koníček, který vyžaduje přítomnost temnoty. Zjevně ani on nemá se svou černou stránkou dokonalý vztah a tímhle si jeho přítel v hlavě kompenzuje svou obvyklou nenápadnost. Zajímalo by mě, jestli na něj taky mluví. Nebo jestli s ním sply nul v jedno a jejich přání a touhy se prolínají. „Neboj, vrátím se,“ ubezpečila jsem ji. Evidentně mi moc nevěřila, protože si místo odpovědi auto vyfotila. „Tak jo, užij si to,“ popřála mi napůl upřímně a na patě se otočila. „Pa,“ rozloučila jsem se, ale to už Sestřička kráčela na dru hou stranu. Přešla jsem k vozu a otevřela dveře spolujezdce. „Čau, zlato,“ pozdravil mě Clyde s pokřiveným úsměvem. „Natěšená?“ zeptal se, přestože můj široký úsměv musel mluvit za vše. „Jako nikdy,“ zašvitořila jsem a hupsla do auta. Připoutala jsem se a Clyde se plynule rozjel. Opatrně prokličkoval mezi
❯❯❯ 99 ❮❮❮
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269945
rozjařenými primány a na hlavní se zařadil mezi ostatní auta. „Hodíš mě nejdřív domů, že jo?“ ujišťovala jsem se a tašku skopla pod nohy na překvapivě čistý kobereček. „Slíbil jsem to, ne?“ věnoval mi krátký úsměv a bez obav spus til levačku z volantu. Loktem se ležérně opřel o rám okénka a tro chu přidal. Nějaký idiot v bílé oktávce na něj zatroubil a ukázal mu prostředníček. Clyde se na něj přes decentně zatmavená skla jen ušklíbl, povýšeně, chladně a posměšně. Aniž bych si to uvě domila, zkopírovala jsem ho a posadila se úplně stejně. Líně jsem pozorovala děj za oknem a poslouchala tichou práci motoru. „Růžička mě fakt nenávidí, co?“ zapředl hovor, aniž by se na mě podíval. V jeho hlase se mísil obdiv a nechápavost nad silou jejích emocí. „Nemáš představu jak,“ zazubila jsem se, trochu potěšená, že jsem to zrovna já, kdo si její péči zasloužil. „Nejradši by tě vlastnoručně vykostila, vykrvila a pak možná snědla, aby se zbavila všech důkazů o celé tvé existenci.“ „Kde není tělo, tam není zločin,“ shrnul žoviálně Clyde a jako správný občan přibrzdil na přechodu nějaké paní s kočárkem. Její vděčné mávnutí přešel bez jakékoli reakce. „Je chytrá, potvora,“ zamumlal viditelně rozladěný z toho, že má Sestřičku za zadkem. „A vytrvalá,“ doplnila jsem ho se zvednutým ukazováčkem. Vůli jsem jí nemohla upřít, vždycky, i když o nic nešlo, se do všeho zakousla jako pitbul a odmítala se pustit. Musela jsem hodně páčit, abych jí vymluvila, že se za páté místo v basket balu, který v životě nehrála, není třeba jít zastřelit. „To se ne vždycky vyplatí,“ poznamenal nepřítomně a nepří jemně prorocky. Jen jsem pomalu a zamyšleně pokývala. „Stejně je rozkošná,“ ozval se po chvíli znovu, poslední slovo labužnicky poválel na jazyku. „Je tak přepečlivě otravná, všechno chce mít pod kontrolou,“ prohlásil a ponořen do cha rakterizování předjel nějakého dědečka v trabantu a konečně jsme opustili město. „A přitom se přátelí s tebou, Bonnie.
❯❯❯ 100 ❮❮❮
Ukázka elektronické knihy