KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
Pohled na dva uniformované policisty ji na chvíli rozhodil a instinktivně si přitáhla župánek k tělu. „Můžu vám nějak pomoct?“ „Dobrý den, já jsem strážnice Burnsová a tohle je strážník Choudrhi. Promiňte, že rušíme. Mohli bychom vám položit pár otázek?“ Policajtka se sice usmívá, ale ne očima. Její mužský protějšek nasadil neprostupný výraz. „Ano, samozřejmě, prosím, pojďte dál. Jen vypnu vodu, malý moment… Stalo se něco?“ Vstoupí do bytu a ona spěchá do koupelny, přičemž si ujasní, že sem nepřišli, aby ji zatkli; to už by byla v poutech. „Danni-Jo, že?“ ujistí se Burnsová. „Ano, tak je to. Daniella. Danni-Jo pro přátele a DJ pro lenivé.“ Ušklíbne se. „Můžu vám nabídnout kafe nebo čaj?“ „Ne, ne, děkujeme,“ odmítne Burnsová, „dlouho vás nezdržíme, Danni-Jo.“ „Jste tu kvůli Kizzy odvedle? Kvůli její kočce, Esmereldě?“ sonduje. „Ano,“ odpoví Burnsová, vyndá z kapsy košile zápisník a něco si zapíše. Sakra práce. Nemají lepší zábavu než vyšetřovat smrt staré opelichané čičiny? Dobře, že neplatí daně. „Řekla mi, že umřela. Byla strašně rozčilená, chudák Kizzy,“ vysvětluje Danni-Jo zúčastněně. „Chudák Esmerelda,“ projeví účast i Burnsová. „Milovala tu kočku jako mimino,“ řekne, „hnusárna… Chci říct, co to je za magora, co zavraždí kočku?!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269932
ČERNÉ SRDCE
99
Policista Choudrhi se rozhlíží po kuchyni. Jen se dívá kolem sebe, ale i tak ji to znervózňuje. „Karen se domnívá, že její kočku někdo otrávil. Viděla jste v poslední době v domě někoho cizího? Kohokoli, kdo byl jakkoli podezřelý, třeba i poblíž domu?“ Danni-Jo si povzdychne, přejde po kuchyni, nechá župánek trochu pootevřít, a když míjí policistu Choudrhiho, ukáže kousek stehna. Není si jistá, jestli si všiml. „Ne, to nemůžu říct, ale já tu moc nebývám, víte, jsem studentka. Ve dne chodím do školy a v noci občas pracuji.“ Burnsová si všechno zapisuje. „Co studujete, Danni-Jo?“ „ECL… herecké umění, divadelní věda. Už odmala toužím po pódiu. Mám to v krvi. Táta byl taky herec.“ Zasloužil si Oscara. Moc mluví. V duchu se napomene, aby ztichla. „Já zas miluju muzikály, nedávno jsem byla na Wicked. Naprosto super.“ „Že jo!“ souhlasí Danni-Jo. Nikdy to neviděla. Ani nechce. Nesnáší muzikály. Tu přiblblou – radost. „Vídala jste Esmereldu často? Prý to byla domácí kočka a nikdy neopouštěla byt, je to tak?“ Danni-Jo si zapálí cigaretu a začne připravovat kávu. Takhle to má ráda. Cigaretu a kafe. „Myslím, že tady ani není dovolené chovat kočky,“ zamyslí se a kousne se do spodního rtu, „skoro vůbec jsem ji nevídala, jen párkrát, když jsem se stavila u Kizzy na kafe a pokec, znáte to. Roztomilá číča, byla hrozně, hodně… měkoučká… Dost jsme se skamarádily od té doby, co tu bydlí, já a Kizzy, ne ta kočka. Najít v Londýně přátelskou sousedku je bezva, vzácnější než hovno houpacího koně. Ten pár, co tu bydlel předtím… ani mě nezdravili.“ Burnsová se usměje a pokývá hlavou. „Karen říká, že máte klíč od jejího bytu, je to tak?“ „Jo, nechala si u mě náhradní klíč po tom, co si tenkrát zabouchla dveře. Musela volat zámečníka. Stálo ji to pěknej balík. Tak jsme se vlastně seznámily. Je trochu cáklá, ale je moc hodná, stará se o mě, občas zajde na čaj nebo sklenku vína.“ Danni-Jo naplní svůj šálek kávou až po okraj. „Neznám ji moc dobře, ale jak jsem řekla, je vážně bezva najít přátelské sousedy–“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269932
100
Anna-Lou Wetherley
„Měla jste někdy důvod ten klíč použít?“ Usedne na gauč, usrkne si kafe, složí nohy pod sebe a nasadí přemýšlivý výraz. „Ne, naštěstí ne. Je to pro nečekané situace. Kdyby si znovu zabouchla, nebo tak. Je trochu, jak to říct, potrhlá… v tom nejlepším slova smyslu.“ Afektovaně se usměje. Burnsová si pořád dělá poznámky do sešitku. „No, bezpečáci budou projíždět záznamy z kamer na schodišti. Uvidíme, jestli minulé úterý vstoupil do budovy někdo neznámý.“ Danni-Jo se sevře žaludek. Bezpečnostní kamery. Na schodišti? „Ani jsem nevěděla, že jsou na schodišti kamery.“ Je upřímně překvapená. „Myslela jsem, že jsou jen u hlavního vchodu.“ „Ne, za tím velkým obrazem na schodišti je malá kamera. Zabírá vchody obou těchhle bytů. Vy jste to nevěděla?“ Doprdele, jasně že nevěděla. „Opravdu? No to je dobře… Kvůli bezpečnosti.“ „Máte tu moc hezké bydlení, Danni-Jo, bezpečnost je opravdu důležitá. Manažer budovy ji nechal nainstalovat nedávno kvůli podezření, že se tu krade.“ Přikývne. Ty kamery nemůže dostat z hlavy. Co zachytily? Jak to, že o nich nevěděla? Pohledem sjede na malý stolek u vstupních dveří. Leží na něm hromádka neotevřených dopisů a složenek. Možná je v té hromádce dopis od správce o instalaci kamery. Pitomá, pitomá káčo. Burnsová vrátí sešitek do kapsy. „Doufám, že je Kizzy v pořádku,“ řekne Danni-Jo, která vycítí, že už se policisté chystají k odchodu, a chce je vyprovodit. „Prošla si peklem a tohle je pro ni opravdová rána. Odposledka se zdálo, že si vede opravdu dobře.“ Přiblíží se k Burnsové a ztiší hlas. „Kizzy si myslí, že tu kočku otrávil její ex, víte co… Přiznala mi, že byl násilnický, bil ji a tak, mám pocit, že je to pěknej hajzl. Prý jí vyhrožoval, že tý kočce něco udělá, prostě proto, že věděl, jak moc ji Kizzy miluje.“ Policista Choudrhi už je u dveří. Evidentně ho to nezajímá a nemůže se dočkat, až odsud vypadne. To jsme dva, pomyslí si Danni-Jo. „Jen doufám, že ji tohle neposune ně-
Ukázka elektronické knihy