Když byla Marlee z doslechu, zeptal se Jackson Binky: „Vzpomínáte si, jak zmizela Olivie Landová? Ta holčička, co tu v okolí unesli před čtyřiatřiceti lety…“ „Čtverák,“ řekla na to Binky, která si nepřestávala jít za svým. „Je to ještě koťátko.“ „Rodina Landových,“ trval na svém Jackson, „znala jste je? On byl profesorem matematiky na koleji St. John’s a měli čtyři děvčátka.“ Přece jste nezapomněla na to, jak zmizelo dítě ze sousední ulice! „Ach, tahle děvčátka,“ vydechla Binky. „To byly pěkný divošky, naprosto nevychovaný. Podle mě by děti neměly být vidět ani slyšet. Opravdu, takováhle rodina si zaslouží to, co se jí stalo.“ Jacksona napadlo hned několik odpovědí na tuhle poznámku, ale nakonec si je nechal všechny pro sebe. „A samozřejmě,“ pokračovala Binky, „on byl synem Osvalda Landa, takzvaného polárního hrdiny, a můžu vás ujistit o tom, že ten byl naprostej šarlatán.“ „Vzpomínáte si, jestli tu tehdy byl někdo, kdo sem nepatřil, nějaký cizí člověk?“ „Ne. Policie se nás naotravovala, chodili dům od domu a vyptávali se nás. Dokonce prohledávali i moji zahradu, věřil byste tomu? Nedělala jsem s nimi žádné cavyky, to vám povídám. Byla moc divná.“ „Kdo byl divný? Paní Landová?“ „Ne, ta nejstarší, dlouhá bledá čára.“ „Jak divná?“ „Velmi úlisná. A víte co, vtrhly mi do zahrady a křičely a kradly mi ovoce z mých krásných jablůněk. Tohle býval takový krásný sad.“ Jackson se rozhlédl po „jeblůňkách“, které byly dnes zkroucené a přestárlé jako Binky Rainová. „Sylvie?“ „Ano, tak se jmenovala.“ Jackson odcházel od Binky zadními vrátky ze zahrady. Nikdy předtím tudy nevyšel a překvapilo ho, že se ocitl na cestičce ubíhající podél Viktorovy zahrady. Nevěděl, jak jsou ty dva pozemky blízko sebe – stál jen pár metrů od místa, kde tehdy vztyčili ten osudný stan. Mohl odtud někdo přelézt zeď a Olivii ve spánku unést? A pak tudy zase zmizet? Jak by bylo těžké přelézt zeď s tříletým dítětem přes rameno? Jackson by to zvládl bez problému. Zeď byla porostlá břečťanem a nabízelo se mnoho úchytek pro ruce i nohy. Ale takovýhle přístup by zvolil vetřelec, a proč by potom neštěkal pes? Rošťák. A to
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269807