Ce sta kole m světa v 80 v lacích
báječným tonkocu rámenem – jeho oblíbeným jídlem –, a tak navrhl, abychom se tam cestou do Nagasaki stavili, a skutečně ani ne za hodinu jsme z Hirošimy dojeli na tamní nádraží. Urazili jsme dvě stě sedmdesát kilometrů jenom kvůli misce polévky s vývarem z vepřových kostí a nudlemi. V největší dopravní špičce u nás mi stejnou dobu zabere dostat se metrem z London Bridge na Bayswater. A zajížďka se vyplatila. S plnými břichy a lahodnou vzpomínkou na patře jsme poněkud přiospale nasedli na Kamome Limited Express číslo 885 do Nagasaki a klimbali, zatímco vlak těsně míjel zpěněné okraje Ariackého moře. Už celý týden jsem pročítala novinové výstřižky, pak pátrala v hirošimském muzeu, zírala na snímky jaderného útoku i na okamžiky hrůzy, které následovaly. A přesto jsem pořád nedokázala pochopit, jak někdo mohl přežít ne jednu, ale hned dvě atomové bomby. Bylo to přece tak nepravděpodobné. Teď jsem seděla naproti elegantně stárnoucí, sedmašedesátileté Cutomuově dceři Tošiko Jamasaki. Měla na nose hranaté brýle a na ústech jí hrál růžový úsměv ladící s barvou líček. I když už otec nebyl naživu, předávala jeho příběh dál a já ji potřebovala vyslechnout, abych si udělala kompletní obrázek. Na nagasackém nádraží pod námi duněly přijíždějící a odjíždějící vlaky. Za úsvitu sem dorazily tisíce účastníků druhého pietního aktu, takže opozdilci viděli už jen šošolky hlav a moře rozhořčených transparentů. Vedro provázené celkově napjatým ovzduším nás přesvědčilo, že bude lepší sejít se v klidu klimatizované nádražní kavárny. Skutečnost, že sedíme přesně v místech, kam tehdy její otec dorazil z Hirošimy, dodávala setkání na naléhavosti. „Když jsem byla malá, o válce ani o atomových bombách jsem nic netušila,“ spustila Tošiko. „Takové věci nás ve škole neučili. Věděla jsem jen to, že ty bomby dopadly na Hirošimu a Nagasaki. Otec se mi se vším svěřil až o mnoho let později.“ Cutomu Jamaguči pracoval jako inženýr v loděnicích firmy Mitsubishi, na tři měsíce byl z Nagasaki povolán do Hirošimy a domů se měl vrátit sedmého srpna. To ráno, kdy došlo 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269656