Tato kapitola nezbytně potřebuje trochu právní osvěty do začátku. Tak se tedy připravte, posaďte, nadechněte a jdeme na to: Základní právní normou dneška je nový občanský zákoník (platí od roku 2014), který má tři tisíce paragrafů a stovky stran, čímž se z něj stává četba obtížně stravitelná i pro většinu vystudovaných právníků. Jednu z jeho základních zásad však najdete hned v úvodu: Každý má právo na svou vlastní cestu ke štěstí, pokud ta cesta nepůsobí újmu jiným. Výklad této zvláštní věty znamená, že kdo se vyhne trestnímu či protiprávnímu jednání, může si vlastně dělat, cokoli chce. Na první pohled je to čtení potěšující, na druhé straně způsobuje anarchii ve společnosti, zmatky v ulicích, zánik všech zásad v oblékání, a zejména nepochopitelné kreace, které si někteří spoluobčané dokážou sami na sebe ráno obléknout. Jak víme z jiných kapitol, současně platí, že nikoho není možno diskriminovat, tím spíše kvůli jeho postavě, vkusu či dobrému vychování. Tyto dvě zásady aplikované na oblékání vytvářejí pestrý svět plný podivných barevných kombinací, malých triček na vzdouvajících se pivních vanách, elastických kalhot, které obepínají široká dámská stehna, úzkých ramínek, která se zařezávají do masa, a kusy lidí odhalených více než na plovárně. Vkus je zajisté otázka navýsost subjektivní. Zvláštní kombinace přinášejí též vymoženosti, které by v uniformní společnosti byly nevídané: módním blogerům umožňují existovat a oceňovat nebo kritizovat oblečení jiných, zatímco nám kolemjdoucím někteří jedinci dovolují se pozastavovat, otáčet, inspirovat nebo je s povýšeností lidem vlastní odsuzovat.
☆ 98 � Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269650