Nikdy přitom, pravda, neztratím schopnost odlišit věci podstatné od možných, avšak sama myšlenka na možnosti – ta nemá hranic! Už jen obava z toho, co by mohlo nastat, mi nesmírně otráví to, co existuje… Jak musí člověku, který vidí bezmeznou proměnlivost věcí a vnímá drtivý despotismus celku vůči části, připadat všechno zanedbatelné, klamné až lživé…! Odkud se však ve mně bere tak chorobná ochota předvídat a pitvat budoucí skutečnosti, ta tendence vidět všude předpověď konečných výsledků, jejímž důsledkem je to, k čemu jsme všichni odsouzeni – rozčarování, které se u mne projeví nejdříve? Neumím si to vysvětlit. Nejednou jste o mně řekli, že jsem exaltovaný a náladový, sám cítím, že si ze mne moje nervy tropí žerty… Ale proč? Pravděpodobně mi otec dal život v okamžiku, kdy už pro něj všechno ztratilo půvab, a já si s sebou na svět přinesl předčasnou nedůvěru dítěte s vyzrálým pesimismem. Faktem je, že moje účast na životě se od vaší odlišuje, že se mi dostává jenom část vašich radostí a trápí mě smutky, o jakých se vám ani nesnilo. Jak hrozné jsou pro mě například hodiny vašeho odpočinku a sladkého snění: noc – se svou tmou a tichem, které skryjí uspanou skutečnost a povolají k životu svět nočních můr…! Než nastane noc, ovládne mě jakási hluchá hrůza, pocit strachu a odporu k celému světu, který se nedá vyslovit ani vysvětlit, jako by všechno kolem mě bylo otrávené a smrduté, jako bych se nacházel v místě, které je mi cizí, kde se zdá, že na mě číhají miliony nebezpečí, i když žádné z těch, co znám, mě neděsí. Nevidím předměty, ztratil jsem z očí prostor ponořený do tmy, a proto ji podezřívám. Začínám se bát, sám nevím čeho. Nevěřím vlastním smyslům, má mysl se smršťuje a chvěje horečkou drcená obavou z nepřátelské nesmírnosti, uprostřed které zůstala viset malá a slabá… A tehdy toužím po spásném spánku, který
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269454