z vlastních tkání a kůže. Normální znamenalo kovbojský, objevil tenhle typ v potrhaném westernovém komiksu. Kéž by mu ten sešitek nikdy do ruky nepřišel – byl mi cizí, vůbec nic pro mě neznamenal. Společně jsme Bornovi jako kamufláž zvolili roucho, aby si nemusel nechat narůst lidské nohy. Čím byl starší, tím víc je nesnášel, možná mu byly nepříjemné vzhledem k jeho architektuře, jeho fyzickému uspořádání. Chraň bůh, aby se musel po kamenité zemi pohybovat jinak než na tisíci řasinek!
Hlavní důsledek Bornových kousků byl, že mě rozhodily, přetrhly moje pouto s okolím a já ho jenom obtížně znovu navazovala. Měla jsem Borna přímou cestou odvléct zpátky do Balkonových útesů. Jenomže jsem si naopak řekla, že se nenechám odradit. Uviděla jsem před sebou průchozí dveře a bez přemýšlení zapadla dovnitř, do velké třípatrové budovy s podlamujícím se ocelovým skeletem a rozbitými okny. Jediné nezůstalo ušetřené. Možná tu někdy někdo zkoušel žít, ale po stranách rostl mech – přesně vzato spolmech, jak jsme mu říkali kvůli jeho původu. Dal se sníst, pokud člověk umíral hlady, a obvykle se vyskytoval na opuštěných místech. Uvnitř, v rozlehlé tovární hale: zkorodované zbytky strojů, dostatek prachu na to, aby zadusil deset takových jako já, louže tekuté rzi, soustava žebříků a schodišť táhnoucí se po boční zdi na střechu… a nic, co by stálo za sebrání. Potřebovali jsme něco, co by šlo spálit, vykrvit nebo proměnit. Jakmile se Borne ocitl uvnitř, neměl stání. Střelhbitě se přeskupil zpátky do jakéhosi upraveného „cestovního režimu“: scvrkl se zhruba na metr a půl a pro lepší stabilitu se dole rozšířil. Otvor navrchu se taky roztáhl a přibylo chapadel, která se ale zároveň
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269092