a mohu jen potvrdit, že makal jako šroubek i v sobotu a v neděli. Musel jsem ho vyvážet i daleko mimo Prahu, třeba až do Těšína nebo do oblíbeného Hodonína, kam jsme dokonce v jednom dni jeli jako šílenci dvakrát. Z Prahy! Postával jsem vedle auta u pochybných objektů a přemýšlel, co asi může dojednat s lidmi, kteří vypadali spíš jako mafiáni než jako seriózní podnikatelé zvlášť, jednalo-li se v polorozpadlých továrnách, zemědělských usedlostech a dílnách, které podle všech známek skončily v konkurzu už dávno, dost možná ještě za federace. Teprve později jsem shledal, co že je Schauer zač. Při jedné takové cestě jsem se potkal s podobným chlápkem, nějakým Emanem – tahal volant jako já a vozil jakéhosi právníka. Dali jsme se do řeči. O všem. Ten mi otevřel oči! A věděl toho dost! Třeba, že Schauer patřil mezi nájezdníky. Vyhlédnul si prosperující, menší firmu a v prvním kroku nájezdu ji nechal spřátelenými subjekty pošpinit. Eman tak nazýval různé reklamní firmičky, které se místo reklamou živily na Internetu pomluvami na všech možných sociálních sítích – aby odlákaly zákazníky a hatily obchody zveřejňovanými falešnými dlužními úpisy. V další fázi, když se firma dostala třeba do platebních nebo odbytových potíží, ji za laciný peníz získal v dražbě přes spřízněného konkurzního správce – což byl zrovna Emanův chlebodárce. Ovšem vzápětí firmu po takzvané revitalizaci odprodal větší, ideálně cizozemské společnosti za násobně větší ranec peněz. Nejprve jsem si myslel, že to Schauer všechno dělá jen pro peníze, ať už jako zničení konkurence na objednávku, ovládnutí zavedené značky anebo kvůli nějaké exklusivní komoditě, držené subjektem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269035