„Tak mi o tom klavíru něco pověz,“ pobídne ho, když se vrátí na gauč. Má na sobě modrý pletený svetr. Vytáhne z rukávu papírový kapesník a rychle si s ním přejede pod nosem. „Je to jenom koníček, nic víc.“ „A gangsterování je taky jenom koníček, nebo rovnou profese?“ „Nejsem žádnej gangster!“ Ryan si poposedne blíž ke kraji. „Nepatřím do žádnýho gangu. Nevyvolávám války o území.“ „Máš záznam v rejstříku?“ „Ne.“ „Ale máš.“ Je sama se sebou vážně spokojená. „A na to jste přišla jak?“ „Stejně jako na všechno ostatní.“ „Seděl bych snad tady, kdybych byl gangster?“ „Seděl,“ odpoví Maureen. „Protože takovej malej gangster by měl strach, co bych kde mohla vyzvonit, a chtěl by zjistit, jak jsem na to všechno přišla.“ „Gangstera by to vytočilo mnohem víc než mě.“ „Pokud by se nejednalo o gangstera, co hraje na klavír.“ Rozesměje se a smích se jí přelévá od arogantně nakloněné hlavy až dolů ke zmuchlaným kalhotám. Pak si zvesela povzdychne. „Pověz mi něco o tom svým hraní,“ vyzve ho znovu. „Kdy jsi s tím začal?“ Když mu byly tři. Hodinu denně s mámou, bezpočet hodin sám, díky mámině trpělivosti spojoval disharmonické souzvuky, z nichž se pomaličku klubaly melodie. Ve škole si ho někdo poprvé poslechl v osmi letech a v jedenácti absolvoval čtvrťáckou zkoušku s vyznamenáním – zrovna v tom roce, kdy se máma rozhodla skoncovat se světem. Formální hudební vzdělání tím pro Ryana skončilo. Táta totiž dospěl k názoru, že to vyznamenání bohatě postačí. A jen co Ryan složil praktickou zkoušku… Přejede si dlaní před krkem, jako by se podřezával. „Co se stalo?“ naléhá na něj Maureen. „Prodal mi pianino.“ Má v sobě dostatek slušnosti, aby zesinala. „Moje vnučka taky hraje na klavír,“ řekne. „Jo?“ 99
Zazraky krve sazba.indd 99
04.10.2019 19:10:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269018