9 – Příliv a odliv Je tak tiché! Tak pusté! Stojí samo a nemění se. Proniká vše vůkol a nic je neohrožuje. Může se pokládat za matku veškerenstva. Jeho jméno neznám. Označuji je jako „tao“. Donucen dát mu jméno, nazývám je „svrchované“. Svrchované – toť unikající. Unikající – toť vzdalující se. Vzdalující se – toť vracející se. Proto: tao je svrchované, nebe je svrchované, země je svrchovaná, i královské důstojenství je svrchované. V okrsku zemském jsou čtyři svrchovanosti a královské důstojenství zaujímá jednu z nich. Člověk se řídí podle země, země se řídí podle nebe, nebe se řídí podle tao, tao se řídí podle sebe. (Tento citát pochází z knihy Tao te ťing, paralelu k němu ale najdeme i ve Vyznání svatého Augustýna, který připustil, že cosi – cosi bez formy – existovalo před Bohem.) Ještě slovo o modelech: buddhismus, křesťanství, judaismus, filosofie, psychologie a samozřejmě i kraniosakrální terapie jsou modely. Nejsou tím, o co nám jde. Tím se stávají až tehdy, když vyústí v hlubokou zkušenost. Po zbytek času mluvíme o teoriích, modelech, myšlenkách, názorech, snech, výrocích, nadějích a modlitbách týkajících se zkušenosti. Vím, že toto tvrzení zní dost dogmaticky, a já dogmata nesnáším. Proto je zmírním dovětkem: … podle názoru mnoha lidí, jejichž úsudku si vážím. Dalším dogmatickým tvrzením (k němuž připojuji stejný dovětek) je, že nejhlubší úrovně jsou bez formy a nepodléhají intelektu, který – stejně jako myšlenky a emoce, natož samotné tělo – je už formou. Tyto úrovně lze nazvat Duchem, univerzálnem, které vstupuje do nekonečného množství individuálních forem. Často to označuji termínem Inteligence – s velkým „I“, abych ji odlišil od jednoho z jejích plodů, jímž je osobní intelekt. 73
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268853
Prázdná židle Nepleťme si Ducha, kterého chápu jako absolutního, ať je projevený, nebo se teprve chystá projevit, s duší, kterou považuji za osobní a za další z plodů nekonečného Ducha. Dotknout se samotné Inteligence, splynout s ní, byť jen na okamžik, znamená dotknout se toho, co je příčinou vzniku forem a co může vést ke znovuzrození, v přítomném okamžiku, právě teď, do formy, která už nemusí nést břemeno oslabujících životních zkušeností, o nichž byla řeč výše. Medicínu lze označit, obecně řečeno, za lineární a newtonovskou: vše, co se přihodí, má určitou příčinu a vyvolá určitý následek. (Capra) Svět šlape jako hodinky. Po „tik“ nevyhnutelně následuje „tak“. Zásadní změnou, jíž Západ prošel v posledních třiceti letech, je uznání faktu, že příroda je neúprosně nelineární. (Stewart) Co to znamená? V mém výkladu to znamená, že chceme-li dosáhnout úrovně, která nepodléhá zákonům, jimiž se řídí malá, tzn. relativně nekomplikovaná tělesa, nestačí jen racionalizovat (pomocí intelektu) posloupnosti příčiny a následku, diagnózy, prognózy a nápravy. Z toho dále plyne, že struktura, forma lidské bytosti, lineárnímu výkladu možná podléhá, její neomezené aspekty však nikoli. Mravenci a včely mají zároveň jak individuální inteligenci, byť nevelkou, tak inteligenci skupinovou, díky níž dokážou neuvěřitelné věci. Jsou zákony, jimiž se řídí malé věci, a zákony, jimiž se řídí věci velké. Poté, co podrobně analyzujeme malé věci a nevyhnutelně dospějeme k ničemu, staneme před tou největší věcí, před Inteligencí, nekonečnem. Možná vás osloví následující úvaha, kterou jsem před časem napsal. Myslím, že dobře ilustruje to, o čem zde hovoříme. 74
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268853
9 – Příliv a odliv Brambory Jaro už je za dveřmi, věřte mi. Jaro vždycky přijde, ať už v jakékoli podobě, a já se těším na to období čilého ruchu na mém zeleninovém políčku. Rané brambory už tradičně sázím o Velikonočním pondělí. Tedy samozřejmě pokud zrovna neprší nebo nesněží nebo půda není příliš tvrdá nebo naopak blátivá nebo pokud neležím v posteli s chřipkou! I zazdálo se mi, že je vhodný čas k tomu, abych se zamyslel nad zvyky a posoudil, do jaké míry ovládají náš život. Brambory celkem vzato vědí, kdy a jak mají růst. Mají svou bramborovou inteligenci. My nemusíme dělat nic než poskytnout jim prostor a podmínky k růstu. Nevíme, jak přimět bramboru, aby rostla, víme jen, jak jí usnadnit existenci. Napadá mě, kolik problémů v naší práci asi pramení z toho, že si myslíme, že musíme něco vědět? Je uzdravení, obnova rovnovážného stavu, možné jen tehdy, když toho dost vím? To by mohlo platit jen v případě, že bych věděl všechno. Druhou možností je spoléhat na inteligenci brambory. Brambora ví! Myslím, že se někdy příliš soustředíme na metodu a zanedbáváme spojení s podstatou, která není metodou, ani přílivem nebo odlivem, ale inteligencí, kterou v sobě tyto věci nesou, tak jako je chrám příbytkem Ducha. Není to příliv nebo odliv, je to podstata. Vzdát se jistoty vědění je děsivé, ale pouze vzdáním se všeho osobního, které ví, můžeme dosáhnout transpersonálního, které je podstatou.
75
Ukázka elektronické knihy