98
Publikum, informační zdroje a jejich předsudky jako alibi: Diskriminace na základě genderu jako profesní strategie Běžnou součástí novinářského profesního diskurzu je konstatování, že genderově podmíněná dělba práce v rámci profese je v určitých specifických případech aplikována jako záměrná strategie. Jde jednak o snahu minimalizovat dopady přítomnosti novináře či novinářky v případech, kdy je tato přítomnost vnímána jako rušivá – podle jednoho z respondentů jsou tak například do porodnic vysílány spíše fotografky než fotografové,73 zřejmě na základě tradičního vnímání porodu jako výlučně ženské záležitosti. Nápadnější jsou však ve výpovědích odkazy, které interpretují genderově podmíněnou dělbu práce jako zájem redakce – především jako snahu získat od informačních zdrojů co nejvíce informací. Tyto případy jsou zmiňovány v takovém rozsahu a jde o natolik podobné situace (typické jsou zmínky o tom, že důležité rozhovory s politiky realizují mladé kolegyně), že připomínají téměř oborové klišé. Zároveň jsou prezentovány jako výjimka z jinak genderově korektního přístupu k dělbě tematických oblastí mezi jednotlivé novináře a novinářky. Typické pro ně je, že genderově stereotypní optika (v případě rozhovorů s politiky zjevná sexualizace mladých žen v profesi a heteronormativita týkající se předpokládaného zájmu politiků o druhé pohlaví) je vysvětlována jako důsledek okolností mimo redakci – v tomto případě na straně informačních zdrojů (politiků – mužů): M2: […] ono se to tak dělá, že když je třeba něco vytáhnout z politiků, tak se tam pošlou mladé kolegyně. To jako funguje, no. To je tak. Ž1: […] když přijdete na rozhovor s nějakým politikem vy, a přijde tam vošuntělej starej mužskej, no, tak ten politik se bude před vámi třeba víc vychloubat, bude otevřenější… ale to jsou ty biologické rozdíly a biologické danosti… nebo naopak vás bude považovat za slepici… ale to jsou ty biologické rozdíly… M5: Jednu naši velice krásnou reportérku jsme na (název média anonymizován – pozn. aut.) nasazovali zcela záměrně na některé politiky, protože jsme věděli, že jí řeknou víc.
Domnělá stereotypní očekávání na straně příjemců mediálních sdělení jsou dalším důvodem, kterým respondenti vysvětlují případy, v nichž 73 „My jsme se vždycky snažili mít aspoň jednu fotoreportérku. Protože prostě když se jde fotit jakákoli choulostivější záležitost – maminky v porodnici – tak je vždycky lepší, když tam napochoduje fotoreportérka, nebo zatím se nám ten přístup osvědčil, že to je menší vpád.“ (M8)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268795