98
Publikum, informační zdroje a jejich předsudky jako alibi: Diskriminace na základě genderu jako profesní strategie Běžnou součástí novinářského profesního diskurzu je konstatování, že genderově podmíněná dělba práce v rámci profese je v určitých specifických případech aplikována jako záměrná strategie. Jde jednak o snahu minimalizovat dopady přítomnosti novináře či novinářky v případech, kdy je tato přítomnost vnímána jako rušivá – podle jednoho z respondentů jsou tak například do porodnic vysílány spíše fotografky než fotografové,73 zřejmě na základě tradičního vnímání porodu jako výlučně ženské záležitosti. Nápadnější jsou však ve výpovědích odkazy, které interpretují genderově podmíněnou dělbu práce jako zájem redakce – především jako snahu získat od informačních zdrojů co nejvíce informací. Tyto případy jsou zmiňovány v takovém rozsahu a jde o natolik podobné situace (typické jsou zmínky o tom, že důležité rozhovory s politiky realizují mladé kolegyně), že připomínají téměř oborové klišé. Zároveň jsou prezentovány jako výjimka z jinak genderově korektního přístupu k dělbě tematických oblastí mezi jednotlivé novináře a novinářky. Typické pro ně je, že genderově stereotypní optika (v případě rozhovorů s politiky zjevná sexualizace mladých žen v profesi a heteronormativita týkající se předpokládaného zájmu politiků o druhé pohlaví) je vysvětlována jako důsledek okolností mimo redakci – v tomto případě na straně informačních zdrojů (politiků – mužů): M2: […] ono se to tak dělá, že když je třeba něco vytáhnout z politiků, tak se tam pošlou mladé kolegyně. To jako funguje, no. To je tak. Ž1: […] když přijdete na rozhovor s nějakým politikem vy, a přijde tam vošuntělej starej mužskej, no, tak ten politik se bude před vámi třeba víc vychloubat, bude otevřenější… ale to jsou ty biologické rozdíly a biologické danosti… nebo naopak vás bude považovat za slepici… ale to jsou ty biologické rozdíly… M5: Jednu naši velice krásnou reportérku jsme na (název média anonymizován – pozn. aut.) nasazovali zcela záměrně na některé politiky, protože jsme věděli, že jí řeknou víc.
Domnělá stereotypní očekávání na straně příjemců mediálních sdělení jsou dalším důvodem, kterým respondenti vysvětlují případy, v nichž 73 „My jsme se vždycky snažili mít aspoň jednu fotoreportérku. Protože prostě když se jde fotit jakákoli choulostivější záležitost – maminky v porodnici – tak je vždycky lepší, když tam napochoduje fotoreportérka, nebo zatím se nám ten přístup osvědčil, že to je menší vpád.“ (M8)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268795
99
se při přidělování práce zohledňuje pohlaví redakčního pracovníka. Faktor genderu se v těchto případech údajně uplatňuje jako ekonomická, tržní strategie (v případě médií veřejné služby bývá interpretován jako faktor posilující důvěru příjemců).74 Profesní diskurz se ve vztahu k tomuto tématu vyznačuje silným ekonomickým determinismem (v tomto případě ekonomickou podmíněností uvažování o genderových aspektech profese), který je patrný napříč tematickými oblastmi a vztahuje se i k obecným profesním zákonitostem. Personální obsazení určitých oblastí je odhalováno jako genderově podmíněné, a to na základě průzkumů trhu informujících o preferencích příjemců. Van Zoonen (1998) zmiňuje v této souvislosti tzv. fenomén „žurnalistiky Kena a Barbie“ (spojuje ho zejména se zpravodajstvím regionálních amerických televizních stanic) – ten popisuje tendenci obsazovat na základě průzkumů trhu pozice moderátorů zpravodajských pořadů dvojicemi tvořenými mužem a ženou, „jejichž fyzická atraktivita se zdá být mnohem důležitější než jejich žurnalistické profesní kvality“ (van Zoonen 1998: 40). Toto vědomé nakládání s genderem jako faktorem zvyšování atraktivity obsahu pro příjemce se objevuje také v profesním diskurzu českých novinářů a novinářek: M5: Ale jinak si myslím, že jakoby speciálně v těch elektronických médiích všichni pracujeme s poměrně velkou datovou základnou výzkumů nějakých diváků, jejich chování a tak, a ten produkt spíše podřizuješ tomu, co ti z toho vychází, že ti lidi jako typoví diváci chtějí […]. Připravujeme teď zpravodajský program ze společnosti a celkem přirozeně víme, že bude mít moderátorky, nikoli moderátory, budou tam převažovat reportérky nad reportéry, a to ještě reportér, který tam je, je homosexuál, samozřejmě… pokud jde o moderátorky, tak je to ozkoušená záležitost. Že prostě k určitému typu obsahu je chlap nedůvěryhodný. […] prostě ví se a je odzkoušeno, že moderátor chlap v pořadu o celebritách nefunguje. L. V.: Čím si myslíš, že to je? M5: Já nevím, asi to mají lidi v sobě zakódované. Nebo se prostě zájem o společenské dění a celebrity přisuzuje vám, ženám. Zřejmě to bude nějaké hluboce zažrané klišé… no klišé to nebude, když to je empirický fakt.
74 „[…] kdysi dávno ve sportu jsme jako řešili, že jako tam teda není moc holek, jo, tam si myslím, že ten posluchač na tom fotbale nebo hokeji víc věří tomu chlapskému pohledu, ale už teď tam máme taky takovou docela šikovnou holku z Brna, která teď třeba vysílala fotbal, a až tak moc mi to nevadilo…“ (M6)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268795
100
Tentýž novinář vysvětluje i reverzní strategii vycházející ovšem z podobných stereotypních představ o vztahu mezi pohlavím jednotlivce a jeho tematickými preferencemi („záměrně zadáváme chlapské téma holkám“). Pro rozporuplnost profesního diskurzu je typická i respondentova sebereflexe týkající se stereotypizace, ale zároveň setrvávání v přesvědčení, že stereotypy mají reálný základ, že nakládání s nimi přinese výsledky ve vztahu ke kvalitě („zajímavosti“) produktu: M5: My na (název média anonymizován – pozn. aut.) občas zadáváme záměrně, abych zůstal v těch stereotypech, chlapské téma holkám, protože si myslíme, že ho prostě natočí zajímavěji. Takže to přehazování je do velké míry ediční rozhodnutí. V rámci médií se spousta zpráv typově opakuje a předpokládá se, že když zprávu o inflaci desetkrát udělá chlap, tak když ji po jedenácté bude dělat holka, tak ji udělá úplně jinak a bude to prostě už proto zajímavější.
Výše popsané explicitní odkazování k tržním principům fungování profese v souvislosti s jejími genderovými aspekty není v kontextu výpovědí novinářů a novinářek v mém výzkumu ojedinělým jevem. Ukazuje spíše na obecnější a dominantní význam ekonomických vlivů v novinářském profesním diskurzu, který zmiňuji v následující kapitole v souvislosti s dalšími faktory, které novináři a novinářky označují za vlivné ve své profesi. Význam ekonomických vlivů v profesním diskurzu je také důležitý pro úvahy o míře autonomie, kterou profesionálové v ČR pociťují. Zvažujeme-li totiž význam genderových faktorů v žurnalistice a především klademe-li si otázku, zda vyšší přítomnost žen v médiích a na významných pozicích v nich může proměnit mediální genderovou kulturu, je nutné uvažovat také o míře autonomie novinářů a novinářek ve vztahu k dalším strukturním faktorům, které svobodu jednotlivců, a tedy i jejich vliv, mohou výrazně oslabovat.
Málo peněz a času na práci, tlak na zisk. To jsou skutečné problémy žurnalistiky, ne genderové vztahy Jedna z mých výzkumných otázek, tedy zda čeští novináři a novinářky prezentují gender jako významný faktor ovlivňující novinářskou profesi, souvisí s teoriemi o možném vlivu genderu v žurnalistice, které jsou v literatuře významně spojovány se vztahem mezi strukturními a organizačními vlivy a autonomií jednotlivců v profesi. Ekonomické a organizační principy fungování médií, produkční kontext mediální organizace a řada vlivů uplatňujících se v rozhodování v mediálních organizacích jsou totiž
Ukázka elektronické knihy