ná duše Kráčet mezi světy? Kdybys byl sám – na světě, kde by se nenacházel žádný jiný člověk, který by mohl posloužit jako hostitel tvé duši – už by ses nemohl nikdy reinkarnovat.“ Jošua už na podobné úvahy narazil dříve, většinou je slýchal od náboženských fanatiků s uhýbavýma očima, kteří obtěžovali cestující v přístavech twainů. Bylo poněkud šokující slyšet něco takového od Lobsanga. Lobsangovo tvrzení, že je původem tibetský opravář motocyklů, jehož duše se vtělila do gelového superpočítače, nikdy příliš nerozebírali z té mystické stránky věci. Jošua si vzpomněla na malý buddhistický oltářík postavený v jednom z koutů lodní gondoly. Možná se Lobsang mění a vrací se ke svým původním kořenům. „Předpokládám, žes celou tu věc s reinkarnací prostudoval?“ „Ty bys to neudělal? Mně v tom směru dodala hodně odvahy Agnes. Buddhismus, abys věděl, je v podstatě způsob, jak pracovat s myšlenkami. Rozvíjením základních schopností mozku můžeš dosáhnout vnitřního míru, smíření, moudrosti. Dokáže to každý z nás. A já nejsem nic než mozek, Jošuo. Jak bych se mohl vyhnout tomu, aby mě takové myšlenky nepřitahovaly, i kdybych nevyšel z onoho konkrétního kulturního zázemí? Pokud jde o představy o reinkarnaci, ponořil jsem se do nich opravdu hluboko. Znám více než čtyři tisíce textů, které se jí týkají, nepočítaje mou vlastní zkušenost.“ „Oh.“ „Také jsem se radil s Padmasambhavou, starým přítelem z mého minulého života, který je teE opatem v klášteře v Ladakhu. To je v Indii, hned za tibetskou hranicí. Jde o místo, kde byla navzdory čínské okupaci uchována prastará moudrost. Přestože je Padmasambhava podílníkem v čínském dřevařském konsorciu… Neztrácím rozum, jestli tě to napadlo,“ dodal Lobsang odměřeně. „Nic takového jsem neřekl. Ale je dost podivné, jak vyjadřuješ pochybnosti sám o sobě, Lobsangu –“ 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268746
„Myslím, že si začínám vybavovat svou smrt.“ To Jošuu zmrazilo na místě. „Jakou smrt? To myslíš, že –“ „V Lhase. Mou poslední lidskou smrt. A mou následující reinkarnaci.“ Jošua se nad tím zamyslel. „No a… bylo to, jako když doktor Who regeneruje?“ „Ne, Jošuo,“ odpověděl Lobsang s přehnanou trpělivostí. „Nebylo to, jako když doktor Who regeneruje. Pamatuju si to, Jošuo. Alespoň myslím, že si to pamatuju. Pláč žen v kuchyni, když přišel okamžik čikhaj barda, okamžik smrti. TibeHané věří, že duše zůstává v mrtvém těle. Takže se nad tělem čtyřicet devět dní čte Kniha mrtvých, aby texty duši provedly všemi bardy, těmi fázemi existence, které spojují život se smrtí. Pamatuju si, jak četl můj přítel Padmasambhava. Pamatuju si dokonce i tu knihu, díval jsem se na ni z vlastního těla – stránky byly vytištěny z ručně vyřezávaných matric a uloženy v dřevěných deskách. Říkali mi, že jsem mrtvý. Každý, kdo odešel přede mnou, zemřel. Já že teE musím poznat svou skutečnou povahu, zářivé, čisté světlo pokračujícího vědomí ukryté v těžkém hmotném těle, a s tím poznáním prý bude mé osvobození okamžité. Jenže jestli po dvaadvaceti dnech čtení osvobození nepřijde, vstoupíš do sidpa barda, do barda znovuzrození. Staneš se nehmotným tělem. Můžeš se toulat celým světem, neúnavně, vidíš všechno, slyšíš všechno, neznáš odpočinek. Ale přesto tě pronásledují obrazy z tvého dřívějšího života. Zamysli se nad tím, Jošuo, a podívej se na mě: jsem rozprostřen po celém světě, přes všechny světy Dlouhé Země. Vidím všechno, slyším všechno. Co jiného by to mohlo být než bardo znovuzrození? Jenže abych mohl pokračovat v cestě, musel bych opustit všechno, co jsem v tomto životě poznal. Jak bych to mohl udělat? Občas mám vážné obavy, že jsem uvázl v sidpa bardu, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268746
Jošuo. Že jsem lapen mezi smrtí a znovuzrozením – že jsem se ve skutečnosti nepřevtělil, nezrodil znovu a tak dál.“ Podíval se na Jošuu očima, které byly ve světle odraženém z nebe nad vulkánem skoro černé. „Možná že dokonce i ty jsi jen projekcí mého vlastního ega.“ „Podle toho, jak znám tvé ego, tak by mě to vůbec nepřekvapilo.“ „A je to čím dál horší. Co s budoucností? Co když nemůžu umřít? Jestli budu muset čekat, dokud slunce nevyhasne, kdo nade mnou bude v takovém případě číst Knihu mrtvých?“ „Podívej, Lobsangu – tohle vůbec nezní jako ty. Metafyzické pochyby jsi nikdy neměl. Co když jsou to jen falešné vzpomínky? Co když do té tvojí gelové hlavy nějaký nepřítel nasadil virus, a ten ti tam teE našeptává tyhle nesmysly? Co třeba ten kluk, kterého Agnes najala, aby tě testoval. Není to pravděpodobné?“ Ale Lobsang ho neposlouchal. Zdálo se, že naslouchat nedokáže. Twain se otřásl v rozvířeném vzduchu, smítko nad nekonečností yellowstonského kráteru.
98
Ukázka elektronické knihy