98
Gwen Floriová
povzdechla a odtáhla propocenou burku od těla. Bibi se ve spánku zavrtěla. Auto zahnulo za roh a hory zmizely na nejvyšší budovou, kterou Gul kdy spatřil. Předjel je muž na motocyklu a jen tak tak se jejich vozu vyhnul. Zakřičel nějakou nadávku, ale jeho hlas se v hluku ztrácel. Auto v neuvěřitelném bludišti provozu téměř zastavilo. Marjam zapomněla, že uvítala úlevu od horka, klesla v sedačce a štěkla na Gula, ať zavře okno. Předstíral, že ji neslyšel. Auto se proplétalo kolem nízké mešity se širokým, opuštěným nádvořím, pak kolem stadionu se stěnami děravými od kulek. Přejeli most vedoucí přes široké koryto řeky, kterým protékal jen špinavý potůček. Po jeho březích pobíhali obchodníci balící na konci dne své zboží. Auta zastavila. Nur Muhammed vystoupil z prvního vozu a krátkými, rychlými kroky došel k nim. Jeho výraz, většinou tak lhostejný, byl zvláštně nadšený. Zaklepal na okno. Marjam se odvrátila. „Toto je Macroyan,“ řekl. „Tady budeme bydlet, dokud nenajdeme vhodný dům.“ Před nimi se tyčily řady flekatých panelových budov, pět nebo šest pater vysokých. Gul zaklonil hlavu, aby dohlédl až nahoru. V hrubých šedých zdech byla úzká okna. Za nimi viselo prádlo, které se pohupovalo ve vánku plném kouře. Vzduch páchl po smažené cibuli a uhlí. Pálily ho oči. Podíval se níž a pod okny uviděl malé balkonky. Z jejich stěn vyčuhovaly roury od kamen. U studny stála řada žen s plastovými nádobami. Mezi nimi pobíhaly děti, které byly navzdory sílícímu večernímu chladu bosé.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268526