Robert Bryndza
„Jako kdyby Caitlyn prostě zmizela. Beze stopy. Ještě deset let poté jsem se nechtěla přestěhovat. Myslela jsem si, že by se mohla vrátit a zaklepat na dveře. Nedokázala jsem snést představu, že kdyby se to stalo, nenašla by nás,“ povzdechla si Sheila. Na okamžik se rozhostilo ticho, v němž bylo slyšet jen pípání a hučení dialyzačního přístroje. „Máte na Wendy nějaký kontakt? Telefonní číslo nebo adresu?“ pokračovala Kate. „Před dvěma lety zemřela na rakovinu prsu. Ale byla vdaná a její manžel nás pozval na pohřeb,“ odpověděla Sheila. „Jeho adresu můžu najít,“ nabídl Malcolm. „Co Caitlyn ráda dělala mimo školu?“ vyptávala se Kate dál. „V úterý a čtvrtek chodívala do klubu mládeže, který byl hned za rohem u našeho domu,“ vysvětloval Malcolm. „A na částečný úvazek pracovala ve videopůjčovně, v pondělí navečer a celou sobotu. Ta videopůjčovna se jmenovala Hollywodské noci a tomu klubu mládeže se říkalo U Cartera. Nikdy jsem neslyšel oficiální název, ale jako správce tam pracoval takový starý mizera jménem Carter a to jméno se ujalo.“ „Jeho adresu znáte?“ „Už dávno umřel. Tenkrát v roce 1990 mu táhlo na sedmdesátku,“ odpověděla Sheila. „Věnovala se Caitlyn ve škole nějakému sportu nebo chodila do nějakého školního kroužku?“ zeptala se Kate. Sheila zakroutila hlavou a špičku nosu si jemně utřela kapesníkem. „A co ta kamarádka z Melbourne, se kterou se znaly ze školy?“ „Megan Hibbertová,“ odpověděl Malcolm. „Bylo to zvláštní. Každý rok jezdíme do Altrinchamu, abychom dali květiny na hrob Sheili– 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268516