„Bylo jich tam několik. Nevím, kterou myslíš.“ Mluvil trpělivě jako s dítětem. „Často dělám demonstrativní ukázky za pomoci studentů. Vtáhne je to víc do problematiky, je to efektivní výuková metoda.“ „Myslím tu dívku,“ pronesla jsem pomalu (taky dokážu mluvit blahosklonně!), „co tam byla na konci lekce. Tmavé vlasy. Světle modrý svetr. Chtěls po ní, aby si zapamatovala slova z tabule a pak je opakovala po videu s havárkou.“ „Aha.“ Zaznělo to přehnaně dramaticky, jako by si právě teď vzpomněl. „To je Emily.“ „Moc hezká. A zřejmě i chytrá.“ „Proč ten náhlý zájem o moje studentky?“ podivil se a odložil vidličku. „Snad nežárlíš?“ „Proč bych žárlila?“ opáčila jsem sarkasticky. „Že je nádherná a chytrá? A kouká na tebe jako zamilovaná puberťačka?“ „Blbost,“ zabručel. „Ty jsi krásnější. A já o svých studentkách takhle neuvažuju.“ „O mně jsi tak uvažoval,“ namítla jsem. „Člověk by měl mít povolenou jednu výjimku z dlouhodobě platného pravidla,“ pousmál se. „A technicky vzato jsi tehdy nebyla moje studentka.“ „To je pravda,“ uznala jsem a strčila si nok do pusy. „Emily je moje postgraduální studentka,“ pronesl konejšivým tónem, který mě neuvěřitelně dráždil. „Nic dalšího o ní nevím. A teď ty. Pověz mi, proč doopravdy jsi na tu přednášku přišla?“ „Abych ti dovezla ty papíry, cos nechal doma. A když jsi měl zrovna přednášku, napadlo mě, že bych si tě mohla poslechnout. Tobě to vadilo?“ „Nevadilo mi to,“ odpověděl trpělivě. „Na moje přednášky často chodí lidi z venku. Není důvod, proč by tam nemohla přijít i moje žena.“ „To jsem si přesně myslela.“ Nalila jsem si třetí sklenici vína. „Tak proč z toho děláš vědu?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268515