98
V. S . A le x ander • vzd o r
Původně chtěla vysvětlit, že svatbu navrhla ona sama, ale nakonec usoudila, že si to nechá pro sebe. Jak čekala, gratulace se nekonaly. Otec sklonil hlavu a položil lžíci na stůl. Lucinda se upřeně zadívala na skříňku u protější zdi. Briana si byla jistá, že sestra její sňatek neschválí. Otec konečně promluvil. „Nemůžu říct, že bych tu zprávu nečekal, ale mám jisté… výhrady.“ „Ano?“ Věděla, že bude mít námitky, a snažila se potlačit narůstající hněv, protože si nechtěla zkazit den pláčem. Vstal od stolu a šel k okénku, kudy do místnosti od východu pronikaly paprsky zamlženého slunce. „Rory Caulfield je dobrý muž a věřím, že by byl dobrým otcem, ale uvážila jsi, že jsou i jiní, kteří by tě mohli lépe zajistit?“ „Jistě, ale nikoho jiného nemiluju,“ odpověděla Briana. „Po všechny ty roky jsem viděl, že máš Roryho ráda, a myslel jsem, že se vaše mladá láska vytratí – ale nestalo se. Vím, že mu na tobě záleží, ale copak na světě nejsou jiní muži, kteří by o tebe stáli stejně jako on?“ „Bohatí muži… jako sir Thomas?“ Lucinda sebou trhla, ale mlčela. „Na něj jsem nemyslel, ale tvoje sestra viděla ze světa víc než ty a ví, že život… může být jiný, lepší než ten, jaký známe.“ Stoupl si za Lucindu, zalitý ranním světlem. „Roryho miluju celým srdcem,“ odpověděla Briana. „Věděla jsem to už jako dítě a on má zase rád mě, jak sám víš.“ „Jak to bude v těchto časech s dětmi?“ zeptal se otec stísněně. Briana se zarděla. Včera se s Rorym dohodli, že tohle téma proberou později. „O tom jsme ještě nemluvili, ale uděláme to.“ „Neměli byste s tím otálet,“ prohlásil Brian. Poklepal Lucindě na ramena. „Chceš se k tomu vyjádřit, dcero?“ Lucinda rozpačitě poposedla. „Dávám své pocity najevo – a Briana si toho nevšímá. Má svou hlavu, není snadné jí něco rozmluvit.“ „Pravda,“ uznal Brian, znovu se posadil a složil ruce v klíně. „Zdá se, že je rozhodnuto a já do toho nemám co mluvit.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268290