98
V. S . A le x ander • vzd o r
Původně chtěla vysvětlit, že svatbu navrhla ona sama, ale nakonec usoudila, že si to nechá pro sebe. Jak čekala, gratulace se nekonaly. Otec sklonil hlavu a položil lžíci na stůl. Lucinda se upřeně zadívala na skříňku u protější zdi. Briana si byla jistá, že sestra její sňatek neschválí. Otec konečně promluvil. „Nemůžu říct, že bych tu zprávu nečekal, ale mám jisté… výhrady.“ „Ano?“ Věděla, že bude mít námitky, a snažila se potlačit narůstající hněv, protože si nechtěla zkazit den pláčem. Vstal od stolu a šel k okénku, kudy do místnosti od východu pronikaly paprsky zamlženého slunce. „Rory Caulfield je dobrý muž a věřím, že by byl dobrým otcem, ale uvážila jsi, že jsou i jiní, kteří by tě mohli lépe zajistit?“ „Jistě, ale nikoho jiného nemiluju,“ odpověděla Briana. „Po všechny ty roky jsem viděl, že máš Roryho ráda, a myslel jsem, že se vaše mladá láska vytratí – ale nestalo se. Vím, že mu na tobě záleží, ale copak na světě nejsou jiní muži, kteří by o tebe stáli stejně jako on?“ „Bohatí muži… jako sir Thomas?“ Lucinda sebou trhla, ale mlčela. „Na něj jsem nemyslel, ale tvoje sestra viděla ze světa víc než ty a ví, že život… může být jiný, lepší než ten, jaký známe.“ Stoupl si za Lucindu, zalitý ranním světlem. „Roryho miluju celým srdcem,“ odpověděla Briana. „Věděla jsem to už jako dítě a on má zase rád mě, jak sám víš.“ „Jak to bude v těchto časech s dětmi?“ zeptal se otec stísněně. Briana se zarděla. Včera se s Rorym dohodli, že tohle téma proberou později. „O tom jsme ještě nemluvili, ale uděláme to.“ „Neměli byste s tím otálet,“ prohlásil Brian. Poklepal Lucindě na ramena. „Chceš se k tomu vyjádřit, dcero?“ Lucinda rozpačitě poposedla. „Dávám své pocity najevo – a Briana si toho nevšímá. Má svou hlavu, není snadné jí něco rozmluvit.“ „Pravda,“ uznal Brian, znovu se posadil a složil ruce v klíně. „Zdá se, že je rozhodnuto a já do toho nemám co mluvit.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268290
99
V. S . A le x ander • vzd o r
Briana přikývla. „Pošlu pro otce O’Kirwina. S Rorym se vezmeme třeba i bez tvého požehnání.“ „V těch nejnebezpečnějších časech ses rozhodla vdát se.“ Sevřela otcovy dlaně. „Právě proto. Čas utíká až moc rychle.“ Než stihl odpovědět, někdo zaklepal na zadní dveře kuchyně. „Kdo je to?“ zeptal se Brian. „Rory,“ ozvalo se. Mohl snad přijít v horší chvíli? Uvidíme, jak se s tatínkem dohodne. „Pojď dál,“ vyzval ho Brian. Mračil se, Rory přišel nevhod. „Nerad ruším, jen se jdu zeptat, jestli mám jet do Belmulletu,“ řekl Rory. „Posaď se,“ pobídl ho Brian. „Pozval bych tě na čaj, ale nevím, jestli ho ještě máme.“ Kývl na Lucindu, která pochopila, omluvila se od stolu a zamířila ke knihovně. Rory si sedl a podíval se na Brianu. „Jsem ráda, žes mi přišel projevit podporu,“ podotkla. Rory se začervenal. „Netušil jsem…“ „Právě jsem se dozvěděl, že se máš stát mým zetěm.“ Brian znovu vstal a přecházel sem a tam u okna. „Ujal jsem se práce správce a není to snadný život.“ Zarazil se, opřel ruce o okenní římsu a zadíval se na trávník a políčka vzadu za ním. Pokračoval, jako kdyby mluvil jen tak do vzduchu. „Sir Thomas je náročný pán, ale požehnal mou rodinu jídlem a přístřeším v časech dobrých i zlých. Myslím, že jsem se k tobě choval stejně, a možná budu litovat. Vždycky jsem chtěl pro dceru to nejlepší, jenže se zdá, že jsou nám souzeny horší časy. Požehnám vám za dvou podmínek: budeš se k Brianě chovat s láskou a úctou a nedopustíš, aby ji postihlo něco zlého, pokud tomu budeš moci zabránit. Vzhledem ke tvé situaci to nebude tak snadné, jak myslíš.“ Rory mu podal ruku. „Vaše podmínky jsou spravedlivé. Chápu, jak moc Brianu milujete a že pro ni chcete to nejlepší. Postarám se o ni.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268290
100
V. S . A le x ander • vzd o r
Brian si s ním potřásl pravicí. „Tak už není o čem mluvit. Počkáme si na svatební den.“ Brianě se dmulo srdce radostí a vyskočila ze židle, aby Roryho políbila. Brian si odkašlal. „Vraťme se k naléhavým záležitostem… Ano, jeď zítra do Belmulletu. Potřebujeme jídlo.“ „Pošli Jarlathova synka pro otce O’Kirwina,“ zašeptala mu Briana do ucha. „Ať mu vyřídí, že ho budu odpoledne ve tři čekat u Benwee Head.“ Brian a Rory odešli a ponechali ji v radostném rozpoložení u škopku se špinavým nádobím. Nad pustou plání svítilo zamlžené odpolední slunce, vysoko na nebi se vznášela bílá oblaka. Na úbočí kopce se prostírala políčka a nad nimi si zřídili provizorní příbytky hladoví lidé, kteří k nim přišli. Farmářům nezbývalo než pečovat o úrodu brambor a přemítat, co bude dál. Na odhad sklizně bylo ještě brzy. Nějaký muž omýval dětem tváře v kalužích na cestě. Ti, kdo ji z včerejška poznali, ji z dálky uctivě zdravili jako královskou vrchnost: muži smekali klobouky a ženy uznale přikyvovaly nad štědrostí, jakou jim se svou rodinou projevila. Brianu ta gesta těšila, ale současně cítila rozpaky, protože kromě otcova postavení správce a sestřiných dobrých vztahů se sirem Thomasem se jejich situace moc nelišila. Stejně jako oni by si přála mít lepší budoucnost, ale jak můžete bojovat s nepřítelem, jímž je bramborová sněť? Sice těm lidem dala najíst, ale když kolem nich procházela bosky po cestě, cítila jejich tichý strach a zoufalství. Opuštěný drnový přístřešek, kde otec O’Kirwin za nepříznivého počasí sloužíval mši, stál kousek od vesnice. Vratké dveře ze dvou dubových prken byly pootevřené. Pokud farář pobýval v Carrowteige, nechával většinou otevřeno. Briana nahlédla dovnitř s nadějí, že ho tam zastihne. V prázdné chatrči našla jen stolek a na něm kresbu muže a ženy, nejspíš farářových rodičů.
Ukázka elektronické knihy