i živočichů; díky němu se na Galapágách vyvinuly želvy sloní a na indonéském ostrově Flores varani komodští. Vějířovité listy lodoicey jsou tak velké, že jich stačí jen několik, a pokryjí celou střechu domu. Svádějí ke kmeni a po něm až ke kořenům vodu a živiny, jako je třeba větrem roznášený pyl či guáno vzácných papoušků vazů malých, kteří na těchto palmách žijí. Tím podporují vývoj svých obrovských semen a zároveň o živiny, vodu i světlo připravují ostatní rostliny. Je však také třeba zajistit, aby semenáčky nekonkurovaly mateřskému stromu. Padající plody o hmotnosti plného kufru jen těžko mohou být šířeny větrem, nejsou tu žádná zvířata, jež by je dokázala odnést, a na rozdíl od kokosů ztrácejí semena v mořské vodě klíčivost. Lodoicea se proto vydala jinou cestou. Nejméně půl roku poté, co plod spadne a oplodí shnije, vyrazí z „rozkroku“ semene světle žlutý výhonek připomínající lano. Jeho špička ukrývá zárodek semenáčku. Zanoří se asi 15 centimetrů do půdy a roste vodorovně pod jejím povrchem, dokud se nedostane zhruba tři a půl metru od mateřské palmy, což už je dost daleko na to, aby si oba stromy nekonkurovaly. Teprve pak začne ze zárodku vyrůstat nahoru obvyklý výhonek a dolů kořínky; stromek však bude ještě několik let čerpat živiny z původního semene. Mladá palma také asi půl metru pod zemí vytvoří cedníkovitý útvar přibližně metrového průměru, jímž pak prorůstají její kořeny. „Cedník“ zřejmě slouží jako kotva, což stromu, který jednou ponese stovky kilogramů semen, určitě přijde vhod. 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268283