i živočichů; díky němu se na Galapágách vyvinuly želvy sloní a na indonéském ostrově Flores varani komodští. Vějířovité listy lodoicey jsou tak velké, že jich stačí jen několik, a pokryjí celou střechu domu. Svádějí ke kmeni a po něm až ke kořenům vodu a živiny, jako je třeba větrem roznášený pyl či guáno vzácných papoušků vazů malých, kteří na těchto palmách žijí. Tím podporují vývoj svých obrovských semen a zároveň o živiny, vodu i světlo připravují ostatní rostliny. Je však také třeba zajistit, aby semenáčky nekonkurovaly mateřskému stromu. Padající plody o hmotnosti plného kufru jen těžko mohou být šířeny větrem, nejsou tu žádná zvířata, jež by je dokázala odnést, a na rozdíl od kokosů ztrácejí semena v mořské vodě klíčivost. Lodoicea se proto vydala jinou cestou. Nejméně půl roku poté, co plod spadne a oplodí shnije, vyrazí z „rozkroku“ semene světle žlutý výhonek připomínající lano. Jeho špička ukrývá zárodek semenáčku. Zanoří se asi 15 centimetrů do půdy a roste vodorovně pod jejím povrchem, dokud se nedostane zhruba tři a půl metru od mateřské palmy, což už je dost daleko na to, aby si oba stromy nekonkurovaly. Teprve pak začne ze zárodku vyrůstat nahoru obvyklý výhonek a dolů kořínky; stromek však bude ještě několik let čerpat živiny z původního semene. Mladá palma také asi půl metru pod zemí vytvoří cedníkovitý útvar přibližně metrového průměru, jímž pak prorůstají její kořeny. „Cedník“ zřejmě slouží jako kotva, což stromu, který jednou ponese stovky kilogramů semen, určitě přijde vhod. 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268283
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS268283
ÍRÁN
Marhaník granátový Punica granatum
G
ranátová jablka jsou často zmiňována ve spisech starého Egypta i klasického Řecka, ale také ve Starém zákoně, v Babylonském talmudu a v koránu. Díky hojnosti semen a šťávy je v nich toto ovoce důsledně spojováno s plodností. Předkové pěstovaných marhaníků rostli před několika tisíci let v suchých, kopcovitých oblastech mezi Íránem a severní Indií; i dnešním kultivarům proto vyhovují horké dny a chladné noci. Tyto malé, bohatě větvené stromy s výškou 5–12 metrů a lesklými, tmavě zelenými listy se dožívají dlouhého věku, snad až 200 let. Jejich květy jsou pastvou pro oči: výrazné kalichy, ochranné obaly okolo základny každého květu, tvoří pevné trychtýře, z nichž se do všech stran nevázaně rozevírají pomačkané korunní lístky v křiklavých odstínech šarlatu a karmínu. Barva plodů se pohybuje od žluté s růžovým nádechem přes leskle červenou až po téměř kaštanovou. Plody mají tuhou, kožovitou slupku, díky níž zůstanou svěží i po utržení; už v dávných dobách proto sloužily jako občerstvení na dlouhé cesty. Uvnitř jsou mezi houbovitými membránami krémové barvy stěsnány stovky semen a každé je obaleno šťavnatou sarkotestou (zdužnatělým osemením) v barvách od průsvitné růžové až po sytě nachovou. Tato zduřelá zrnka k sobě krásně přiléhají – úplný triumf účelného balení – a šťáva v každém z nich je příjemně sladká s natrpklým, mírně svíravým nádechem, což bohatě vyvažuje suchou dřevnatost jadérek i dilema, jež pro některé z nás představují – tedy zda vyplivnout, nebo spolknout. S čerstvými granátovými jablky, šťávou a osvěžujícími nápoji se lze běžně setkat od západního Středomoří až po jižní Asii, v Íránu však kolem nich vznikla skutečná kultura. Specializované stánky nabízejí šťávy z různých kultivarů. Kupy čerstvých, sušených i zmražených semen jsou připraveny ozdobit džusy a zmrzliny, často také se špetkou tymiánu. Na podzim se čerstvá šťáva vaří, dokud nezhoustne na tmavě hnědý sirup, jenž je klíčovou složkou chorešt-e fesendžún – kuřecího v omáčce z ořechů. V Teheránu se pak samozřejmě každý rok koná nezbytný festival granátových jablek. Ta jsou ostatně proslulá i svými léčivými účinky. Tradičně se už dlouho využívají proti průjmu, úplavici a střevním parazitům, obsahují však i antioxidanty, které by také mohly být prospěšné; nadšená tvrzení o jejich účinném působení proti rakovině a stárnutí je ovšem nutno lépe doložit. Zřejmě bychom ale neměli pomíjet psychologický přínos ovoce, jehož konzumace vyžaduje naši plnou pozornost. 107
Ukázka elektronické knihy