a z velvyslanectví Sovětského svazu ho ponesou. Zkusil pohnout prsty u nohou. Narazily na polobotky, ale šlo to. První rada velvyslanectví Pjotr Grigorijevič Krekotěn si hraje se svým stakanem vodky. Roztočí ho na stole dvěma prsty a trocha alkoholu cákne na desku. Slza papouška, pomyslí si Novotný. Ale zelený pták se nemá k tomu, aby po sobě slzu utřel. Asi je to nakonec přece jen prasátko. Od stěn se odráží slovo „trockisté“, a pokaždé když ho Krekotěn vysloví, prasátko nebo papoušek sebou na stole trhne. Novotnému se začne chtít trochu zvracet. A to má úplně nový oblek. Rudolf Slánský chodí po cele. Má oteklé nohy, ale nesmí se posadit. Když asi před hodinou upadl, strážný mu polil hlavu studenou vodou. Jedna kapka ho svědí v obočí RUDÉ PRÁVO napsalo: Se stále větší odezvou se u našich pracujících setkává výzva ostravského dolu Stalin I k soutěži o předčasné splnění prosincového plánu a k nástupu stalinských směn. Pracující v celé vlasti zvyšují své úsilí a z desítek závodů denně docházejí hrdá a radostná hlášení o tom, že úkoly třetího roku pětiletky byly čestně splněny. Mohutným nástupem ke zdolání posledních plánovaných úkolů letošního roku a do stalinských směn vyjadřuje náš pracující lid vřelou lásku a vděčnost svému velkému příteli a vůdci mírumilovného lidstva v celém světě, soudruhu J. V. Stalinovi.
ještě teď. Možná to nebylo před hodinou, možná to bylo včera. Možná před válkou. Na podlaze cely je asi sníh nebo stříbro nebo slída. Rozkousne si ret, aby neusnul. Z vedlejší cely se ozve nějaký skřek. Asi tam má někdo klec s papouškem. Bude mu zima, pomyslí si Rudolf Slánský. V šatně Národního divadla Vítězslav Vejražka rozšroubuje stříbrnou termosku a naleje si kávu. Krásně to voní. Usrkne černé horko a položí kalíšek vedle skříňky s líčidly. Podívá se na sebe do zrcadla a sáhne pro pudr. Stanislav Neumann na sousední židli zakašle. Prý měl původně hrát Toníka v Anně proletářce on. Praha, 7. prosince 1951
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267961