a z velvyslanectví Sovětského svazu ho ponesou. Zkusil pohnout prsty u nohou. Narazily na polobotky, ale šlo to. První rada velvyslanectví Pjotr Grigorijevič Krekotěn si hraje se svým stakanem vodky. Roztočí ho na stole dvěma prsty a trocha alkoholu cákne na desku. Slza papouška, pomyslí si Novotný. Ale zelený pták se nemá k tomu, aby po sobě slzu utřel. Asi je to nakonec přece jen prasátko. Od stěn se odráží slovo „trockisté“, a pokaždé když ho Krekotěn vysloví, prasátko nebo papoušek sebou na stole trhne. Novotnému se začne chtít trochu zvracet. A to má úplně nový oblek. Rudolf Slánský chodí po cele. Má oteklé nohy, ale nesmí se posadit. Když asi před hodinou upadl, strážný mu polil hlavu studenou vodou. Jedna kapka ho svědí v obočí RUDÉ PRÁVO napsalo: Se stále větší odezvou se u našich pracujících setkává výzva ostravského dolu Stalin I k soutěži o předčasné splnění prosincového plánu a k nástupu stalinských směn. Pracující v celé vlasti zvyšují své úsilí a z desítek závodů denně docházejí hrdá a radostná hlášení o tom, že úkoly třetího roku pětiletky byly čestně splněny. Mohutným nástupem ke zdolání posledních plánovaných úkolů letošního roku a do stalinských směn vyjadřuje náš pracující lid vřelou lásku a vděčnost svému velkému příteli a vůdci mírumilovného lidstva v celém světě, soudruhu J. V. Stalinovi.
ještě teď. Možná to nebylo před hodinou, možná to bylo včera. Možná před válkou. Na podlaze cely je asi sníh nebo stříbro nebo slída. Rozkousne si ret, aby neusnul. Z vedlejší cely se ozve nějaký skřek. Asi tam má někdo klec s papouškem. Bude mu zima, pomyslí si Rudolf Slánský. V šatně Národního divadla Vítězslav Vejražka rozšroubuje stříbrnou termosku a naleje si kávu. Krásně to voní. Usrkne černé horko a položí kalíšek vedle skříňky s líčidly. Podívá se na sebe do zrcadla a sáhne pro pudr. Stanislav Neumann na sousední židli zakašle. Prý měl původně hrát Toníka v Anně proletářce on. Praha, 7. prosince 1951
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267961
Rozkvetlý strom za oknem pohupoval větvemi a lákal včely. Jedna z nich se ocitla za sklem verandy a nejdřív vztekle a potom unaveně do něj narážela. Pak to vzdala a chvíli chodila sem tam po okenním rámu. Chvíli ji pozoroval a nakonec ze stolu sebral list čistého papíru a zkusil ji nabrat. Popolétla a zabzučela. Otevřel okno a vyhlédl do zahrady. Na cestičce stáli dva muži, jeden z nich kouřil cigaretu a druhý mžoural do pomalu se sklánějícího slunce. Na chvíli se mu včela ztratila, ale pak ji objevil, jak pochoduje po stole. Potom se zastavila, asi našla nepatrný zbytek zavařeniny. Opatrně k ní došel a zase ji zkusil nabrat na list papíru. Všiml si, že není úplně čistý, jak si původně myslel, ale že je na něm něco napsáno psacím strojem a pak přeškrtnuto inkoustovou tužkou. Modrá jizva. Tentokrát se včela nechala, jenom trochu zabzučela, ale spíš přátelsky. Pochodovala pomalu po papíru a chvilku to vypadalo, že se snaží přečíst přeškrtnutý vzkaz psacího stroje. Opatrně došel k oknu, jenom jednou pod ním cestou zavrzala podlaha. Zase se vyklonil z okna a včelu z papíru opatrně vyklepl. Asi čtvrt vteřiny zaváhala ve vzduchu, ale pak nabrala výšku a zmizela v květech stromu. Jeden z mužů stál přímo pod stromem a něco kutil u kmene. Napadlo ho, jestli nemočí, ale nic nebylo slyšet. Druhý pořád kouřil na cestičce, ale musel si mezitím zapálit další cigaretu. Zkusil přečíst ten přeškrtnutý vzkaz, ale tužka si dala velkou práci. Otočil papír a četl zrcadlový vzkaz, vytlačený literami stroje. Pak ta dvě zrcadlová slova pohladil bříškem ukazováku. Nebude spoluprac. Druhé slovo nebylo celé. Položil papír
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267961
RUDÉ PRÁVO napsalo: V minulých dnech uvedla naše divadla několik nových významných premiér. Srdečný ohlas u obecenstva měla nová hra laureáta Státní ceny Vaška Káni Patroni bez svatozáře, uvedená v československé premiéře ve Státním divadle v Ostravě. Hra zpracovává vtipným způsobem aktuální námět přechodu úředníků do výroby. Hru nastudoval režisér Miloš Hynšt na scéně Josefa Gabriela.
zpátky na stůl a sešel do zahrady. Oba muži se na něj podívali a jeden si zase zapálil. Napadlo ho, že večer spočítá sirky na cestičkách v zahradě a zjistí, kolik toho estébák dneska vykouřil. Došel ke stromu a pohladil kmen. Pak si arcibiskup Josef Beran všiml, co druhý muž dělal u stromu. Do kůry bylo vyryto něco na způsob střeleckého terče. Zakroutil hlavou a podíval se do rozkvetlé koruny, pak na nebe. Roželov, jaro 1952
S funěním se předklonila k noze, nakročené na bíle natřeném štokrleti, a malými nůžkami zakrojila do nehtu na palci. Za chvilku se musela narovnat a celou gymnastickou sestavu zopakovat. Když nůžky konečně dokončily oblouček, žlutý nehet se katapultoval a přeletěl celou koupelnu. Měla chuť se na to vykašlat a ostatní nehty si nestříhat, ale s několika přerušeními se jí nakonec podařilo pedikúru dokončit. Otřela si opocený obličej ručníkem a čichla si k ramínku černého kombiné. Pak sáhla pro flakon s parfémem a třetinu ho vypotřebovala. Prošla dveřmi do obývacího pokoje, sedla si do křesla a začala si natahovat černé punčochy. První šla poměrně hladce, ale druhá se zasekla o příliš ostře zastřižený nehet. Oko se poměrně rychle rozeběhlo od palce až ke koleni. Zaklela, punčochu stáhla a vztekle ji hodila do kouta.
100 Ukázka elektronické knihy