Mooney nebyl žádný trouba. Od té doby si kupoval alkohol výhradně v plastu. Cider se pije rychle, problém ale dělal obsah cukru a následný bolehlav, který ovšem spravilo pět šest ibuprofenů. Mooney byl jeho oddaným konzumentem a bez svého vitaminu „I“ nevytáhl paty z domu, takže než dojel na hlavní tah, cítil se nadmíru dobře. Byl příjemně naladěný, protože ani zhlédnutý film nebyl úplně špatný. Nebylo to nic náročného, takže mohl po celou dobu úplně vypnout, aniž by se přestal v příběhu orientovat, ale zas to nebyla úplná blbost, aby si cestou z kina musel připadat hloupě. Některé hrubé výrazy na plátně si ale mohli odpustit. Nejlepší ze všeho bylo to, že mu jedna lahev zbyla na zpáteční cestu domů, přitom cider ještě nestačil úplně zteplat. Život někdy může být fajn. Počkal, dokud neprojede všechny světelné křižovatky, a až pak lahev otevřel. Mooney zásadově dodržoval jedno pravidlo: nikdy nepil během jízdy, když projížděl rušnou částí města, a esemeskám či internetu v mobilu se za volantem věnoval zřídkakdy a jen na vteřinku. Byl uvědomělým občanem, který má starost o své bližní, takže plastový uzávěr šesté lahve odšrouboval, až když se na potemnělé široké výpadovce přiblížil k první dlouhé zatáčce. Ačkoli by se dalo namítnout, že za následnou nehodu mohl vypitý cider, nebylo to tak. To by nebylo fér. Jistě, hladina alkoholu v Mooneyho krvi si pohrávala s hodnotou slušné opilosti, a tak měl zpomalené reakce, ale více než metrákové hloupé zvíře, které bůhvíodkud vyskočí na dálnici a zastaví se přímo uprostřed neosvícené zatáčky, taky na nehodě nese svůj podíl viny. Charakter znamená osud, a charakter toho pitomého jelena – pardon, toho nádherného božího stvoření – se odvíjel od omezenosti jeho nedůvtipného mozku. Zvíře
105
def_parazit_328.indd 105
24.09.2019 14:01:32
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267880