Vítejte v pekle Vzpomínám si na plameny šlehající z oken vozu. Pokouším se uhnout… „Přesně tak, kámo. Vy dva se znáte. Dá se říct, že jste spolu strávili krátkou intimní, avšak velmi intenzivní chvilku.“ Vyjeveně se dívám na brunetu, která se roztřeseně rozhlíží. Její srdce k ní zatím míří nepravidelnými přískoky. „Pokud se tedy smrt dá za intimní chvilku považovat,“ uzavírá ďábel. „Nevzala s sebou jenom tebe, kámo, ale i mámu dvou děcek, která jela do práce.“ Zírá na mě a jeho oči září jako xenonové světlomety. Pak mě jednou rukou chytá pod krkem a zvedá do vzduchu. Držím se jeho silného zápěstí a tělo mi spaluje nedostatek kyslíku. Čekám, že každou chvíli ztratím vědomí, ale najednou si všimnu zvláštní věci. Cítím, jak se jeho ruka chvěje námahou. Teď už ten třas dokonce vidím. V jeho očích se objevuje překvapený výraz. Rychle mě pouští, než si toho všimnou ostatní. Dopadám zpátky na nohy a lapám po vzduchu. „Ještě jednou podryj moji autoritu,“ zavrčí. „A rozmrdám tu tvoji blondýnu na kousky!“ Je naprosto lhostejné, zda to myslí doslova, nebo metaforicky.
9 Blížíme se ke Dnu. Horko je stále větší a cesta čím dál neschůdnější. Drobný štěrk vystřídaly ostré kameny. Kromě mě mají všichni nohy na dranc. Z dálky nás následuje Kerberos obklopen černou havětí. Nejhorší je však pravidelné krmení. Pokud vím, nikdo ještě nepřišel na řadu dvakrát. Zbývají poslední čtyři lidé, kteří se dosud hostiny nezúčastnili. Včetně mě a Andrey. My 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267701