koule vedle ověnčených dveří starých MacArthurových – Ó, ty čisté novoanglické verandy v božském suchém sněhu, který vítr prohání po nově natřených prknech a ukládá ho v koutě na gumových rohožkách, saních, galoších – Pára v oknech, námraza, obličeje vykukující ven – A přes písečný val kus dál za poloprohrnutou štěrkovou Phebe teď zafičí pořádná fujavice od řeky, sborově zachřestí opadanými keři, roztočí víry studené, čiré síly, všude ta mrazivá svěžest, písek dole zmrzlý na kámen – Na konci Phebe už jsem uprostřed cesty a chystám si svoje dlouhé arabské kroky, aby mě přenesly přes lány a les až ke kýženému potoku, který v létě bývá dostaveníčkem plavců na cestě zlatozeleným dnem, včely a brouci, seno, dusný opar, jenže teď svět zahalil gigantický Sněhový král, zamkl ho v novém tichu, neslyšíte nic než pronikavý, lidskému uchu nedostupný pískot sněhových vysílaček, které vyplňují a nabíjejí vzduch jako orgon a spermie v Tanci Všehomíra – Začínají jako černé tečky z nebe, točí se, aby unikly mému pohledu, a bílé se mi rozplesknou na nose – Nastavím tvář těm sladkým polibkům nebes – Začínají mě zábst nohy. Honem na cestu – S úsměvem na ztuhlých tvářích a zrůžovělých rtech mě napadne (při vzpomínce na filmy), jak úžasně pohodlné by bylo si do toho měkkého hlubokého sněhu lehnout, opřít si hlavu a usnout – Plahočím se kupředu, hokejku táhnu za sebou – Projdu úžinou v písečném valu a vylezu nahoru, abych si prohlédl písečné pole, které na opačné straně lemuje brázda s mladými stromky a balvany – Mlasknu na svého koně a rozjedeme se tryskem krajinou zimního westernu, dole na písečném poli se táhnou smetanově bílé vlny uhlazených nízkých závějí, moje bezbožné neomalené stopy zanechávají v té hladkosti smutnou upachtěnou pěšinu – Vyskočím na brázdu, postavím se, abych si prohlédl další lán, který běží do dáli až k hradbě borovic, k lesu mého potoka v tom neuvěřitelném zvířeném šeru vzadu, v dalším mocném máchnutí sněhové vánice. Poslední ohlédnutí na Phebe, otáčím se, vidím ty sladké střechy života, člověka, matky a otce a dětí, moje srdce touží po návratu domů, vidím ty milované kouřové stužky nad komíny, nevinné peřiny
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267645