Zatočte se svým vnitřním kritikem
Jste opravdu vždy takoví, jak tvrdí vnitřní kritik? Častokrát ne. Když o sobě v duchu prohlásíte: „Já to vždycky zkazím,“ opravdu to pokazíte v každém jednotlivém případě? Pokud ne, jak můžete dojít k závěru, že to zkazíte úplně pokaždé? Můžete třeba dělat často chyby, ale pokud alespoň jedenkrát chybu neuděláte, tak nemůžete tvrdit, že je děláte vždy. To prostě není pravda. Slovo „nikdy“ funguje stejně. Když řekneme, že nikdy nemáme štěstí nebo úspěch, vylučuje to případy, kdy jsme úplně v pohodě a daří se nám. Je jednoduší hledat chyby a trestat se za ně, než si vzpomenout na své úspěchy a uznat, že se staly. Mysl se nám snaží dokázat, že nejsme dost dobří, a proto naše negativní chování zveličuje a hledá v minulosti důkazy, které její obvinění podporují. Jenže slova „vždy“ a „nikdy“ jsou jako rozsudky smrti. Mysl se drží negativní představy o nás tak urputně, že nikdy nemáme šanci svůj život zlepšit. Pokud je úkolem mysli vyhledávat problémy a přehánět je, tak naším úkolem je odhalovat její přehánění a nevěřit jí. 5. Nikdo (nebo každý) … Do prázdného místa doplňte: (pro „nikdo“) mě nemiluje, se o mě nezajímá, mě nechápe, mi nefandí…, (pro „každý“) mě nesnáší, si myslí, že je se mnou nuda, je lepší než já, si myslí, že jsem obluda… Na rozdíl od ostatní kritiky se tato netýká toho, jak vnímáme sami sebe, ale způsobu, jak si myslíme, že druzí vnímají nás. Ale podobně jako u slov „vždy“ a „nikdy“ používáme slova „nikdo“ a „každý“ za účelem přehánění. Jedna z nejhorších lží, kterou mi říkával můj vnitřní kritik, byla: „Nikdo tě nemá rád.“ A já tomu věřil, protože jsem měl pocit, že si mě rodiče a spolužáci moc nevšímají. Zeptal jsem se ale opravdu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267482