Klára: Když mluvíte o strachu, já ho taky občas mívám a už dávno nejsem dítě. Hlavně když se podívám do novin a vidím, co všechno se na nás podle nich řítí a co nám hrozí. To se pak dokážu chovat i nelogicky, přestože si myslím, že jsem nad věcí. Jako když jsem změnila na poslední chvíli destinaci dovolené, protože se mi ta původní najednou nezdála dost bezpečná. Přitom vím, že je to blbost. Ale ten svíravý pocit! Radkin: Strach je nesmrtelný, je tady dvě stě padesát mi lionů let. Hezky to říká Kipling v Knize džunglí: V džungli vládnul slon, jenže ten musel odejít jinam a jeho místo přebral tygr. Za slonovy vlády se tam všichni měli dobře a živili se trávou, jenže to se s příchodem tygra změnilo. Jelen na něj byl drzý, tygr ho za to praštil tak moc, že ho zabil a bylo po jelenovi. Slon se vrátil a povídá: Teď do džungle přišla smrt a po ní přijde strach. Ostatní se ptali, jak ho poznají. Slon na to, buďte klidní, až přijde, poznáte ho, bude vám vládnout. Strach a vztek sem přinesli dinosauři v amigdale, to je takový malý prcek v hlavě podobný mandli, místo, kde se emoce potkávají s rozumem. Tam si uvědomujeme, jak nám je – jestli dobře, nebo špatně. Se strachem se dobře manipuluje, za ty miliony let tu krásně zakořenil. Když budu manipulátor a hajzl, tak vás postraším, a pak ještě řeknu, že jsem vás zachránil. Kipling říká, že každý má svůj strach. A já dodávám, že jen psychopati ne, ti ho nemají. Dnešní době bych proto vyčetl, že ničí blízké vztahy, které fungují jako prevence proti strachu. Spousta lidí si myslí, že je nahradí debilní
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267347