Případy kpt. Váchala 5 (Ukázka, strana 99)

„Koukejte vypadnout, nebo si dáme noční!“ zvýšil naoko hlas Váchal. Poručík secvaknul podpatky, zasalutoval: „Provedu, pane kapitáne.“ Zmizel, než by se řeklo švec.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267334

Rande Luisa zkoušku zvládla bez problémů. Vyšla před fakultu a sedla si na lavičku. Nastavila tvář sluníčku. Bylo ještě chladné jaro. „Tady v Británii trvá, než se trochu zahřejeme.“ Najednou na obličeji ucítila stín. Opatrně otevřela oči. Proti své vůli se usmála. „Jé, co tady děláte?“ „Hledám vás.“ „Že zrovna tady?“ „Trošku jsem minule při obědě vyzpovídal vaši kamarádku.

Bylo mi smutno, když jste nepřišla.“ „Vždyť se vůbec neznáme.“ „Proto vás pořád hledám, abychom se poznali.“ „To jistě neříkáte poprvé! Tomu mám věřit? Kolika holkám jste tohle říkal?“ „Ještě žádné!“ „To nemyslíte vážně.“ „Naprosto.“ „Uvádíte mne do rozpaků,“ zašeptala. „To bych nerad. Nemůžeme se jít někam posadit? Na drink?

Nebo něco k jídlu?“ „Mám oběd v menze.“ „Nemůžete ho oželet? Udělám cokoliv, abychom spolu mohli strávit pár hodin. Zkoušku máte za sebou. Určitě vás chvilka 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267334

nezabije. Naopak posílí. Přijdete na jiné myšlenky. Pročistíte hlavu na další zkoušku.“ „Nějak moc toho víte o mých zkouškách,“ zadívala se mu do očí. „Vaše kamarádka říkala…“ „Aha. Je mi všechno jasné. Půjdeme si někam vypít čaj nebo něco sníst. Ptejte se přímo mne. Nemusíte za mou kamarádkou,“ uvědomila si s rozpaky, že pocítila něco jako žárlivost na Sandru. „Necháte to na mně?“ „Zcela.“ Za chvilku kývl Henry na taxi. Jeli do neznámé části Londýna.

Taxík zastavil před nenápadným vchodem.

Luisa zůstala stát ohromená. Takový přepych ještě nikdy neviděla. Natož, aby se mohla uvnitř posadit. „Páni, na tohle by mi nestačilo kapesné. Možná jen na sklenici vody,“ pronesla obdivně.

Henry byl polichocený.

Luisa si všimla, že ho personál důvěrně vítá. „Znamená to, že sem chodí častěji!“ napadlo ji.

Byla v sedmém nebi. Přestala přemýšlet o bohatství kolem nich. Zcela podlehla kouzlu prostředí a blízkosti svůdného Henryho. Pojedli a popili výborné delikatesy. Dokonce ochutnala i šneky. Padly zábrany. Oba si připadali, jako kdyby se znali léta. „Půjdeš se mnou ke mně? Na kávu?“ „Ne, nezlob se,“ vykoktala zaskočeně. „Příliš na mne pospícháš.“

100 Ukázka elektronické knihy