KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
Teprve druhého dne jsme se vydali na obchůzku po ostrově. Brzo jsme nalezli stopy lidí a zbytky chatrčí; zdálo se, že ostrov je občas navštěvován, ale že nyní jsme jeho jedinými obyvateli. Všude jsme nacházeli stopy cyklonu. Některé palmy zdály se být vykrouceny ze země rukou obra a hozeny daleko od místa, na kterém vyrostly. Mnohé jiné byly zbaveny listí a vypadaly jako prosté obrovské tyčky, zasazené do písčité půdy. Bylo také viděti, že v době bouře moře vystoupilo a zatopilo značnou část ostrova. Uvnitř ostrova, dále od břehu, bylo palem méně. Převládaly nízké křoviny. Neviděl jsem stop větších zvířat – jen ptáky a hmyz. Zvířena takových ostrůvků bývá chudá. Bylo tedy nutno se smířiti s myšlenkou, že budeme nuceni zůstati nějaký čas na ostrově, ale nenaříkali jsme; byli jsme příliš rádi, že zatím nám nehrozí přímé nebezpečí. Ostrov byl docela nízký, jen při jeho východním břehu bylo malé návrší a zde jsme nalezli skalnatý svah a v něm, v mělké prohlubni, dešťovou vodu. Mohli jsme si zde naplniti svůj soudek dobrou pitnou vodou. První dny živili jsme se hlavně kokosovými ořechy. V poslední době na voru se nám ryby, zvláště sušené, tak přejedly, že jsme je nemohli ani vidět. Nevěděli jsme, co to je nedostatek vitamínů, a nikdo 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267328