Sobí mafie (Ukázka, strana 99)

8 Jouni-Sammeli Čtyřpatka si nasadil klapky na uši a černé brýle a pohlédl do půlnočního slunce. Ohnivý kotouč tvrdošíjně visel nad mořem a nehodlal zapadnout. Zdalipak najde na nebeské výhni skvrny, podle kterých by poznal, zda se dívá na tutéž stranu jako u nich doma? Ale paprsky neměly barvu, odstín ani tvar.

Vítr s sebou od Beaufortova moře přinášel vůni lososů, tresek a krabů královských.

Frňas se kochal pohledem na masu Severního ledového oceá­ nu. Možná, že některá vlna obsahuje kapičku z toho pramene, u kterého hasí žízeň pokaždé, když zastaví čtyřkolku na vrcholu kopce Rihtáčielgi a přitiskne rty k vodní hladině. Od pramene spěchá voda do řeky Vetsijoki, podpluje most pod silnicí na Nuorgam, splyne s Tenem a nakonec fjordem Varanginvuono vklouzne do Severního ledového oceánu. Stane se částí celku.

A teď omývá oblázky na severním pobřeží Aljašky.

Byla svatojánská noc a Frňas stál v přístavu Deadhorse v USA. Naviják jeřábu zpíval. Z jeho špice se odvíjelo ocelové lano, na jehož konci se houpal velký ocelový spár. Jeřáb stál vysoko nad nimi na palubě stometrové nákladní lodi. Spár se přiblížil ke kontejneru čekajícímu na betonovém molu. Za několik hodin loď zvedne kotvy a vydá se Severní mořskou cestou do Evropy.

Za dva týdny dorazí do cílového přístavu Kirkenes v Norsku.

104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267198

Odtamtud zbývá do Utsjoki slabých sto šedesát kilometrů po silnici.

Frňas si ohmatal biceps: jako kámen.

Přesto mu ohryzek při pohledu na kontejner poskočil. Vzdálenosti zná, ale co budoucnost? Blízká, nebo daleká? Na úspěchu operace záleží zbytek jeho života. A kdyby jenom ten. Až se náklad vylodí, převrátí sámský způsob života naruby.

Jeřáb doskřípal, spár ustrnul ve vzduchu. Jeřábník měl zakázáno kontejnery naložit, dokud si prezident Rosomáků neprohlédne jejich obsah.

Pod klubovou vestu si Frňas navlékl koženou bundu podšitou beránčinou, ale na vítr od Severního ledového oceánu a teplotu kolem pěti stupňů to nestačilo. Roztřásl ho chlad. Vedle něj stál Kimmo Karvonen. Ten brach ho nikdy nepřestane udivovat.

Sergeant-at-arms měl na sobě tričko, vestu a tenké tepláky.

Kimmo se usmíval od ucha k uchu a šťastně vydechl jako lokomotiva upouštějící přebytečnou páru. Mašina měla konečně optimální chlazení.

Kimmo pohlédl na Frňase. „Víš ty co, prezi? Vzal bych sem na dovču starou. Kdybych ňákou měl.“ Frňas se usmál a stiskl Kimmovi rameno. „Však ještě vezmeš, brácho.“ Milosrdná lež, ale co naděláš. Frňas to věděl stejně dobře jako Kimmo: to už se v severním Laponsku spíš najde pojízdný skútr Ockelbo než manželka pro osmapadesátiletého starého mládence s konstitucí sněžného muže a černými půlměsíčky oleje za nehty. Kimmo umlkl. Během cesty z něj vypadly celé dva tucty slov, většinou jednoslabičných. Jedno z nich věnoval nad Atlantským oceánem letušce před mezipřistáním v New Yorku. Žena se mu pokoušela vnutit hřejivou přikrývku. A poslední výlev výřečnosti přišel na palubě šestimístné cessny, 105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267198

která s nimi házela na cestě z Fairbanksu do Deadhorse, když Kimmo přikázal pilotovi, aby se vyhýbal turbulencím. Potřeboval k tomu přesně tři slova.

Namluví toho právě tak akorát!

Frňas s sebou na Aljašku vzal Karvonena, protože bylo načase podrobit jeho věrnost klubu poslední zkoušce. Frňas mu přislíbil, že ho zasvětí do nejtajnější operace v historii klubu.

Na Aljašce na vlastní oči spatří připravovaný náklad, ale bude to muset udržet v tajnosti. Úkol byl pro Kimma jako stvořený.

Sergeant-at-arms neprojevoval žádné známky zvědavosti ani napětí, přestože zlomový okamžik se blížil.

Karvonen patřil k zakládajícím členům Rosomáka. Frňas a Rasmus se s ním seznámili už jako teenageři. Tou dobou bratránci proháněli Chrochtovy staré rozhrkané skútry, učili se vyřezávat čtyřpatku do uší cizích sobů a vloupávali se do chat.

Karvonen provozoval jediný motoservis v celém Utsjoki, Severostroj. Specializoval se na sněžné skútry sobařů. O práci neměl nouzi, protože byl proslulý tím, že náhradní díly dokáže vykouzlit snad ze vzduchu. Zdokonaloval se v tom umění od 70. let.

Jako první pochopil, že těsnění klikové hřídele ze skútrů Ockelbo sedne taky do Winhy, když se trochu ořízne pilkou na železo.

V květnu 1994 se cesty bratránků a Kimma zkřížily poprvé.

Právě tehdy totiž zjistili, že před policií se nejlépe prchá přes pozemek Severostroje.

Na plácku před opravnou se sbíhal bezpočet stop od ližin.

Tvořily gordický uzel a díky četnosti návštěv byly všechny čerstvé. Brázdy po strojích mladých Čtyřpatků se mezi nimi hravě ztratily. A policajtům nezbylo než si lámat hlavy: opustili dvůr po vlastní stopě, nebo využili starou? Jednu, nebo dvě? A co tahle šmouha, vznikla před chvílí, nebo před hodinou? Kimmo Karvonen sledoval počínání nadstrážmistra Teppa Mulariho z okna své dílny a tu a tam se dokonce zasmál nahlas.

106 Ukázka elektronické knihy