98
daniel kalla
•
nákaza
„Je jasné, jak by to dopadlo, pokud tento kmen bakterie začne řádit mimo zdi nemocnice…?“ Dokončit větu už nemusí. Alana si uvědomuje velmi dobře, že pokud by situace zašla takhle daleko, epidemie by se stala naprosto nezvladatelnou.
21. kapitola
D
nes je devátý den měsíce února, a zřejmě můj poslední den tady na zemi. Po zbytek času se pokusím zaznamenat svůj boj s posledním stadiem morové rány, ale obávám se, že co nevidět se mi příliš roztřese ruka a poslední stránky nebudou pro případné čtenáře dost čitelné. Dnes mnou zmítá nepředstavitelně krutá horečka, která se střídá se zimnicí ledovější než namrzlý sníh. Zuby mi jektají a všechny kosti v těle mi žijí vlastním životem, jako když se pravidelný piják nedostane dlouho k vínu. Na rozdíl od něj mám však zcela jasné myšlení. Toužím se zahřát, ale nepomůže mi ani sebesilnější vrstva přikrývek. A zimnici pak nevyhnutelně vystřídá horečka stravující mě až do morku kostí. Ten žár lze srovnat snad jen s rozpálenou výhní. Moje odvary a chladivé masti nepomáhají, stejně jako studené zábaly celého těla. Co je to za zrůdnou nemoc, že tak bleskově prostřídá zimnici s vražednou horečkou – a navíc bez zjevné příčiny? Tohle odporuje všem mým dosavadním znalostem i zkušenostem. V podpaží se mi vytvořily další bolestivé dýměje a nedovolují mi zvednout paže nad úroveň pasu. Je tudíž vyloučeno, abych si je sám prořízl – pokud bych na to vůbec našel sílu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267133