Pak pustil pro změnu ventilaci. Poté se mu přeci jen poštěstilo a koupelnu zalilo klasické světlo úsporné žárovky. „Hm, pěkná koupelnička,“ kroutil muž nevěřícně hlavou. „Ano, na tu jsem si šikovně nakradl peníze,“ zareagoval jsem ironicky. „To nikdo neříká, určitě se dá na takovej bejvák vydělat i poctivě. Ale jenom to trochu dýl trvá, že jo. Vy ste ale ještě docela mladej.“ Takže jsem to jinými slovy přeci jen kdesi záhadně nahrabal. „Tak se do toho dejte, ať to máte rychle za sebou.“ Nakonec mě muž v koupelně zdrží, protože musíme přešoupat nábytek, na což jsou podle něj potřeba lidé dva. Během práce se mě nezapomene zeptat, čím se živím, že mám na takový krásný byt. Optá se dokonce, kde jsem studoval a pečlivě se věnuje rozboru akademických titulů. A najednou se z ničeho nic z opraváře začnou linout neuvěřitelné příběhy. Syn, světoznámý gólman, chytá NHL. Bohužel jsem z pána nedokázal vypáčit konkrétní tým. Zřejmě si zrovna na žádný nevzpomněl. Pak se pochlubil všemi univerzitními diplomy v rodině, v podstatě odpromovali všichni kromě něho. A nakonec se ještě zmínil o tchánovi, který je politikem, velkým zvířetem tam nahoře. Na krátký okamžik jsem nad tím přívalem informací zauvažoval a nakonec jsem dospěl k závěrečnému úsudku. Dělník, který právě bojuje s novou přípojkou na vodu a osekává opatrně dlaždičky, podle všeho trpí komplexem méněcennosti. Proto se všechno snaží vykompenzovat smyšlenými historkami o super slavné rodině. Mužíček se jednoduše cítí nezajímavý, nicotný, a mylně se domnívá, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266969
že tímhle způsobem u mě stoupne na významu. Já bych však mnohem raději poslouchal opravdový životní příběh toho člověka, byť by podle něho nemusel být tak poutavý. Tohle vychloubání mě záhy přivádí spíše k posměškům. Žádná práce přece nehanbí a každý máme jinou životní roli, tak už to chodí. Podstatné je, abychom se tomu postavili čelem.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266969
VENKOV
Protože se nám rozbilo auto a museli jsme ho dát do servisu, kde samozřejmě za velké peníze pracují nezvykle pomalu, jedeme pro tentokrát na vesnici vlakem. V kupé prvního vozu zahlédnu spolužáka ze střední školy a doufám, že si mě nevšiml. Ale byl pozorný. Přisedneme si a já poslouchám o jeho ‚cestování‘. Pavel pochází z maloměsta poblíž mé rodné vísky. Oba jsme se poznali až na ekonomce, když nám bylo patnáct. Od té doby uběhlo mnoho let a vše je jinak. Už má manželku (zajímavé, že se sezdaní lidé vždy ptají, kdy do toho praštíte vy, ačkoliv oni se toho kroku odvážili se svou první láskou až po 10 letech), žijí v malém domku na kraji městečka a jakožto dva pracující bez dětí mají finance nazbyt. Ty si obvykle užívají a utrácejí je na dovolené. Oni to sice nazývají cestováním, ovšem pro mě jsou ukázkovým příkladem rezorťáků. Já jsem sám na vlastní pěst procestoval Jižní Ameriku křížem krážem. Spal jsem u místních, jedl v těch nejzapadlejších stravovnách, poznal jsem spoustu lidí, kulturu a tradice. A teď tady ve vlaku musím poslouchat tohohle experta, jak si dokonale pochutnával na thajské kuchyni. „A kde jste byli?“ ptám se zvědavě.
100 Ukázka elektronické knihy