Neobjasněný osud Cyclopsu Konec 19. a počátek 20. století přinesly obrovský pokrok v technice, a to jak v objevech a vynálezech, tak i v praktickém uplatnění toho, co bylo objeveno již dříve. Pro námořní dopravu měl patrně nejdůležitější význam a přínos rozvoj radiotechniky, zejména po objevu elektronek v letech 1904 a 1907. Začaly se konstruovat nové a výkonnější vysílače a přijímače, které dokázaly předávat a přijímat telegrafické značky i mluvené slovo (fónii) na obrovské vzdálenosti. Velké námořní lodě, které byly spolu s vojenskými plavidly touto technikou vybavovány nejdříve, mohly nyní udržovat nepřetržité spojení s pevninou, hlásit svou polohu, události na palubě a v případě nebezpečí přivolat pomoc. Z pevniny začaly dostávat zprávy o počasí v prostoru moře, do kterého mířily, i další údaje a pokyny. Mohlo by se zdát, že za této situace bylo téměř nemožné, aby loď zmizela beze stopy, bez signálu SOS. A přece… Dvacátého osmého ledna (podle jiných zdrojů 22. února) 1918 vyplula z přístavu Bahía v Brazílii pomocná loď vojenského námořnictva USA Cyclops o délce téměř 165 metrů a výtlaku 19 tisíc tun s nákladem 10 800 tun manganové rudy. Na vodu byla spuštěna v roce 1910 a od 8. ledna 1918 plula v sestavě Transatlantické služby Atlantického loďstva. Cílem plavby Cyclopsu na počátku roku 1918 byl Norfolk ve Virginii, jeden z nejdůležitějších vojenských přístavů Spojených států, kam měla loď dorazit 18. dubna. První zastávkou na cestě byl ostrov Barbados
Pomocná loď amerického vojenského námořnictva Cyclops
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266953