Jeronym Holeček
Aby zamezil nedorozumění, Mojmír Souček hned dodával: „Žádné utopie, Garajo! Jako vojáci – tím si zas cele získal Petříčka – četníci, policisté, finanční strážníci, byrokraté a věčná škoda, že mezi sebou nemáme velebníčky. Jestli chceme být bezpečně spořádaným státem, musíme si být vědomi, že sloupy státu vedle administrativy a justice je vojsko, žandarmerie, duchovenstvo.“ Garaja teprve po chvíli vylítl jako uštknut: „To tak ještě! Pobělohorské panáčky si zase posadíme na šíji!“ Okamžitě vzplanouti nedovedl, poněvadž s církví tak důkladně skoncoval, že vymizelo z jeho představ, že by obnovený český stát s ní mohl počítat. Ostatně prý, je‑li někdo znenadání uštknut, také se hned nelekne, nýbrž až si uštknuté místo prohlédne. Další jeho odmítavé gesto Souček opět přebil: „Církev, kněží – to máš úplnou pravdu. Úplně s tebou souhlasím, že není většího darebáctví než kšeftovat náboženstvím. Ale, mládenci, co chcete dělat, když tento artikl ještě půjde? Kšeft je kšeft a povídám znovu, nám při tom také musí záležeti, abychom dělali dobré obchody i s kněžími jakéhokoli vyznání. S jejich speciálními obchody je nutno počítat.“ Rozprava o náboženství, církvích a kněžích tentokrát provedena nebyla. Všichni si byli vědomi, že tento námět by je zavedl na vedlejší kolej a že by tato rozprava byla nekonečná. Byla provedena až při jiné příležitosti, neboť nebylo věci týkající se veřejného zájmu, kterou by legionáři vracející se domů nebyli bývali podle svého neposuzovali a nehodnotili. Mnohým také v hlavě strašíval nápad, že by se nám hodil do krámu nějaký československý pámbíček. Garaja už měl v hlavě sesumírovanou repliku, ale stačil sotva naznačit, že on se svými názory a přesvědčením prostě představuje jinou vůli, když Souček jej přerušil. Do stolu udeřiv pěstí, perutná pronesl slova: „I toto, toto, to jsi měl mluvit hned! Kdo tě bude poslouchat? Ty, chlapče, máš však něco za lubem a to nás zajímá.“ A Souček se jal Garaju rozbírat. Z počátku Garaja odpovídal neochotně, poněvadž se stále vracel k zásadním problémům, ale Souček vždy mu to překazil, až nakonec Garaju uvrtal, že Garaja otevřel své ledví a vykládal své osobní plány. Součkovi podařilo se Garaju uvést do příjemného rozpoložení mysli. Garajův mozek dostával se znenáhla do plné činnosti a nejedna myšlenka, která
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266786