Dějiny násilí (Ukázka, strana 99)

konkrétní konflikt. Dokázal ho vytvořit, vymyslet, zažehnout – to on vládl času, ostatním nezbylo než reagovat, to on rozhodoval o tom, kdy konflikt vypukne a jak, s jakou intenzitou, ostatní si mu­ seli najít své místo na základě toho.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266648

Sedm

Už jsem nepoznával vlastní slova. Už jsem neroz­ poznával vlastní vzpomínky, když jsem je vyprá­ věl; oba policisté mi kladli otázky, jež mě nutily vylíčit noc s Redou jinak, než bych chtěl, a v podobě, jakou mému vyprávění vnutili, jsem už nepozná­ val své zážitky, ztrácel jsem se, věděl jsem, že nyní, když už jsem ve vyprávění dost pokročil na základě jejich otázek a jejich směrování, je už na návrat pozdě, že to, co bych rád řekl, už je ztraceno, cítil jsem, že není­li určitá věc vyřčena ve správnou chvíli, jednou provždy zmizí, nenávratně, pravda se vzda­ luje, uniká, cítil jsem, že každé slovo pronesené na policii znemožňuje jiná slova, okamžitě a navždy, uvědomoval jsem si, že jsou tu určité scény, určité věci, jež nesmím vyslovit, pokud si chci v paměti uchovat celek, že člověk může vzpomínat jen pro­ střednictvím zapomínání, a pokud mě policie do­ nutí, abych si tyto věci vybavil, pak zapomenu celek.

101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266648

Reda už byl u mě dvě hodiny. „Leželi pod dekou a povídali si. Édouard se vy­ ptával a Reda furt, že pozdějc. Povim ti to pozdějc.

Nechápu, že to Édouardovi nezačalo bejt divný.

Nebylo to normální.“ A pak prohlásí, že vlastně ano, vlastně ví, proč se mi to nezdálo divné, údajně proto, že se na kaž­ dého příliš rychle upnu, byl jsem takový už jako dítě a nezměnil jsem se, říká, že přede mnou se o tom ovšem nezmiňuje, přede mnou tu myšlenku nevyjadřuje, protože ví, že bych jí na to řekl, že takové chování lze vysvětlit mou tehdejší i sou­ časnou osamělostí, mou vyloučeností v rámci ro­ diny, a dodá, že to ode mě slyšet nechce. Že to není pravda. „A pak Reda povidá, že bude muset. Byl něco jako instalatér, dělal různý melouchy načerno.

Druhej den ráno začínal brzo. Prostě takový ty brigády, tu něco, tam něco, jak to dělávaj chlapi odsaď, jednou odpady, pak elektroinstalace nebo auta (jako ti přátelé vašeho otce, kteří podobné drobné opravy prováděli na zahradě a pak se se­ šli u zakoupené lahve, aby si poděkovali za pomoc, ruce často ještě začerněné od mazadel v elektric­ kých přístrojích nebo motorech aut, s nimiž pra­ covali, poseté skvrnami, jimž trvalo několik dní,

102

Ukázka elektronické knihy