Gris2-zlom.qxd5.9.201921:45Stránka98
Co jsi sakra zač, chlape? Minule jsi po nás vyjel pěkně zostra, a dokud to šlo, držel ses nás jako psí lejno podrážky. Sáhnul jsem do přihrádky a vyndal foťák. Vystoupil jsem a oklikou obcházel celý to místo tak dlouho, dokud jsem nenašel vhodnej plac na ty správný fotky. Objektiv jsem namířil na audinu a zoomoval, až jsem měl fousáčův ksicht přes celej displej. Pak jsem stejným způsobem vyblejsknul značku a vrátil se do auta. Vzal jsem mobil, fotky do něj přetáhnul a procházel seznam kontaktů, dokud jsem nenarazil na ten správnej. S telefonem u ucha jsem čekal, až to můj protějšek na druhý straně drátu zvedne. „Čau, Dingo, tady Lars. Jseš v práci?“ „Bohužel.“ Ten hlas byl dost otrávenej na to, abych poznal, že jsem se trefil. „Mám takovou věc, Dingo. Našel jsem jistej finanční obnos, kterej bych rád odevzdal nějakýmu policistovi. Nevěděl bys o někom?“ „Co potřebuješ, Larsi?“ Dingo byl typickej policajt s typickým problémem, kterýmu se říká manželka. Zároveň měl ale svý koníčky, a ty nejsou zadarmo. Doby, kdy dala holka z ulice poldovi jen z úcty k jeho profesi, už jsou dávno pryč. „Pošlu ti fotku chlapa a jeho auta. Chci vědět, kdo to je, kde bydlí, jestli má nějaký škraloupy a samozřejmě jestli nosí něco v podpaží.“ „To je všechno? Číslo bot tě nezajímá?“ „Potřebuju informace, ne ironický poznámky. Jestli nemáš zájem, můžu cinknout někomu jinýmu.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266199