Nečekal bych, že Kadlecovou ještě někdy v životě potkám,“ usmál se táta. „A když jsem ji po patnácti letech viděl na vítání prvňáčků, úplně ve mně hrklo. Ale doufal jsem, že už na to zapomněla. Že bude profesionální.“ „Tak nebyla,“ zahučela Terezka. „Kdybyste mi to řekli dřív, věděla bych dávno, že to není ve mně, ale v ní. Že je to pitomá stará baba, která bude pořád stejně zlá.“ „Terezko, nezlob se na nás. Takové věci se šestiletým dětem těžko vysvětlují. A kamarády sis našla taky hned, nešlo s tím nic moc dělat. Příště ti ale slibuju, že k tobě budeme otevřenější, ano?“ „Dobře, mami,“ usmála se Tereza. „Už mám aspoň to přísloví pro Karáskovou.“ „Jaké?“ „Starého psa novým kouskům nenaučíš. A Kadlecová už je stará hodně. Ta se v životě nenaučí být hodná,“ pronesla Terezka a za doprovodu udivených očí svých rodičů odkráčela do svého pokoje.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266051