Nečekal bych, že Kadlecovou ještě někdy v životě potkám,“ usmál se táta. „A když jsem ji po patnácti letech viděl na vítání prvňáčků, úplně ve mně hrklo. Ale doufal jsem, že už na to zapomněla. Že bude profesionální.“ „Tak nebyla,“ zahučela Terezka. „Kdybyste mi to řekli dřív, věděla bych dávno, že to není ve mně, ale v ní. Že je to pitomá stará baba, která bude pořád stejně zlá.“ „Terezko, nezlob se na nás. Takové věci se šestiletým dětem těžko vysvětlují. A kamarády sis našla taky hned, nešlo s tím nic moc dělat. Příště ti ale slibuju, že k tobě budeme otevřenější, ano?“ „Dobře, mami,“ usmála se Tereza. „Už mám aspoň to přísloví pro Karáskovou.“ „Jaké?“ „Starého psa novým kouskům nenaučíš. A Kadlecová už je stará hodně. Ta se v životě nenaučí být hodná,“ pronesla Terezka a za doprovodu udivených očí svých rodičů odkráčela do svého pokoje.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266051
Co nechceš, aby jiní činili tobě…
„Máš to?“ zubila se druhý den Terka na Adélu. Den předtím ji požádala, aby jí přinesla do školy něco, co potřebovala na svou neplechu. Ani události minulého večera Terku neodradily od toho, aby prozkoumala, jak Karásková vyvádí, když se nekontroluje. A tohle mělo způsobit, že se určitě kontrolovat přestane.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266051
„Mám,“ přitakala Adélka a otevřela dlaň, ve které držela svůj sliz. „Ale moc se mi to nelíbí. Úča ví, že si s ním nejvíc hraju já.“ „Proto jsem ti říkala, abys přinesla jinej, než jakej ti včera zabavila. Sliz má teď každý, určitě nebude podezřívat jenom tebe.“ „Tak si ho vem,“ vzdychla Adéla, ale moc nadšená z toho nebyla. „Hele, támhle jde!“ Adélka ukázala na protější chodník, kde šla Karásková s pejskem Charliem. Učitelka měla první hodinu volnou, takže té chvíle využila, aby se prošla se svým psem. Vypadala jinak než ve třídě. Dlouhé vlasy jí vesele vlály ve větru a vypadala spíš jako nějaká studentka než jako učitelka. Terezku nikdy nenapadlo, že by učitelka mohla být i hezká. To už je Karásková spatřila a přátelsky na děvčata zamávala. Charlie už si jich taky všiml, a protože to byl značně společenský pes, táhl svou paničku k děvčatům. „Dobrý den,“ pozdravily učitelku unisono, když přišla až k nim. „Ahoj, děvčata,“ usmála se na ně bezelstně a Charles bez varování skočil Terezce do náruče. 100
Ukázka elektronické knihy