Obě záležitosti byly vyřízeny ve stylu: „Co se doma uvaří, to se doma sní!“ Oficiálně žádné problémy nebyly, povinnosti vůči socialistickému zemědělství byly plněny. Po návratu do školy začala výuka češtiny zadáním slohové práce o užitečnosti chmele. Někdo zdůraznil ekonomické hledisko, jiný chuť piva a jen dva jedinci se zmínili i o přínosu chmele pro farmaceutický průmysl. Pouze Filipův soused, zapřisáhlý odpůrce tabáku i alkoholu napsal: „Přínos chmele spatřuji pouze pro alkoholiky. Běžně dostupným pivem se získává návyk, který postupně přechází na tvrdý alkohol. Žádné ekonomické hledisko tohle nevyváží. Jsem proto, aby se česání chmele zúčastňovali ti, kteří jeho produkty konzumují a pak dělají nepřístojnosti v místě bydliště.“ Profesora Čížka, jakožto náruživého kuřáka, milovníka piva a zároveň češtináře, se to hluboce dotklo. Celé pololetí si chlapec „ani neškrtl.“ Filip – ten si „neškrtal“ z matiky a fyziky do konce školy. Během středoškolských studií se vytvořila docela dobrá čtyřčlenná parta. Základ tvořili Honza s Filipem. Jarda s Josefem je dobře doplnili. Červenec věnovali práci. Vykládání vagonů byla sice namáhavá, ale dobře honorovaná práce. Zůstávali i na přesčasy. Za měsíc vydělali o dost víc, než byl tehdejší republikový průměr. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265749