Obě záležitosti byly vyřízeny ve stylu: „Co se doma uvaří, to se doma sní!“ Oficiálně žádné problémy nebyly, povinnosti vůči socialistickému zemědělství byly plněny. Po návratu do školy začala výuka češtiny zadáním slohové práce o užitečnosti chmele. Někdo zdůraznil ekonomické hledisko, jiný chuť piva a jen dva jedinci se zmínili i o přínosu chmele pro farmaceutický průmysl. Pouze Filipův soused, zapřisáhlý odpůrce tabáku i alkoholu napsal: „Přínos chmele spatřuji pouze pro alkoholiky. Běžně dostupným pivem se získává návyk, který postupně přechází na tvrdý alkohol. Žádné ekonomické hledisko tohle nevyváží. Jsem proto, aby se česání chmele zúčastňovali ti, kteří jeho produkty konzumují a pak dělají nepřístojnosti v místě bydliště.“ Profesora Čížka, jakožto náruživého kuřáka, milovníka piva a zároveň češtináře, se to hluboce dotklo. Celé pololetí si chlapec „ani neškrtl.“ Filip – ten si „neškrtal“ z matiky a fyziky do konce školy. Během středoškolských studií se vytvořila docela dobrá čtyřčlenná parta. Základ tvořili Honza s Filipem. Jarda s Josefem je dobře doplnili. Červenec věnovali práci. Vykládání vagonů byla sice namáhavá, ale dobře honorovaná práce. Zůstávali i na přesčasy. Za měsíc vydělali o dost víc, než byl tehdejší republikový průměr. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265749
Před nástupem do maturitního ročníku byli všichni srozuměni s tím, že od 15. srpna musí být připraveni k odjezdu na chmelovou brigádu. Ten den se však pohybovali na mírové hranici socialismu někdy v prostoru Horské Kvildy. „Co ti říkaj starý sportovní zranění?“ obrátil se Honza na Filipa. „No, myslím, že chcát bude ještě takovej tejden, takže kvůli chmelu se domů vracet nemusíme. Ten bude dozrávat ještě v září.“ Nakonec domů museli, protože v deštivém počasí se nachladli. Ani koupel ve Vydře jim příliš neprospěla. Doma 20. srpna zjistili, že spolužáci jsou již čtyři dny na chmelnici. Po třídenním kurýrování vyjeli na Lounsko. „Asi se ti rány nějak dobře hojej, žes nám svou nevědomostí přivodil tendle průser!“ pravil Honza na Filipovu adresu, když se sešli k výjezdu za zeleným zlatem. „Tak sis měl chytit nějakou rosničku, pěťary po vokurkách se válej na každým smeťáku a nemusels využívat následků mejch střetnutí s protihráčema!“ prohlásil znechuceně Filip. Jakmile dorazili na místo určení, bylo jim sděleno, že „nikam na kombajn, ale pěkně trhat do koše a motorky zůstanou uzamčeny ve stodole! Počítejte s tím, že od vás budeme chtít vysvětlení!“ Ubytovali je v místní škole mezi budoucí prvňáky. Doprostřed světnice. U dveří spal budoucí třídní, budoucích prvňáků. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265749
Zesmutněli; hospoda naproti, ale objekt střežený jako muniční sklad. Posmutněle se hoši dívali na zapovězenou osvěžovnu... Náhle se mezi ně postavil klučina. Šíbr, něco jako dětský herec Tomáš Holý. Na základní škole měl permanentně samé jedničky, z chování dvojku, občas i trojku... Šíbr se nabídl, že zařídí, aby se ke čtyřce mazáků dostávalo pivo. On a jeho kamarádi budou pivo donášet až do postele a čtyřka je budeme chránit před agresivními druháky. „To nebude problém“, pravil Honza. První podvečer a večer klapl; pivo „docapkalo až do pelechu,“ druháci se ani neobjevili. Následující ráno opozdilci šlapali na chmelnici, kde vyfasovali košíky... Filip, aby si vylepšil pokaženou reputaci hydrometeorologa, navrhl, že bude dobré se rozejít po chmelnici a od budoucích prvňáků vybírat pár hrstí chmele jako vzorky pro laboratoř. Spodní hranice normy by se tak dala splnit. Fungovalo to pouze dva dny. Budoucímu třídnímu prváků se Filipův nápad nelíbil. Večer parta musela „na kobereček“. Kvůli pozdnímu příjezdu i „vzorkům.“ Žádal si je nejvyšší šéf, chemikář a botanik. Též milovník chmelových produktů. Cestou na kobereček každý koupil po pivu – nikoli pro sebe, ale jako pozornost. Chápali, že jde tlusté do tenkého.
100 Ukázka elektronické knihy