Jaroslava Černá • Valdštejn
„Ale Johanka patří k jednotě bratrské,“ vykoktal překvapeně Albrecht. „To ti jako horlivému katolíkovi nevadí?“ „Ani v nejmenším. Jen ať má své vlastní modlitební knížky, hlavně že si budeme rozumět, povede mi domácnost, bude rodit děti a postará se i o ty z prvního manželství. A tobě doporučuji stejnou cestu,“ plácl Adam Albrechta přátelsky po zádech. „Na bolest ze ztráty manželky je nejlepší další žena. A když je mladá, zdravá a především majetná, zahojí se i bolavé srdce a smutek se vytratí.“ Nikdy! byla první bezprostřední Albrechtova myšlenka. Žena ano, ale jen do lože, na uspokojení těla a touhy po ženském klíně. Žádná láska, žádné city. Nakonec kde by se v mém zkamenělém srdci vzaly? „A také jsem ti chtěl sdělit, že tě očekávám v červenci na zemském sněmu v Olomouci, kam přijede jako zvláštní císařův komisař arcikníže Ferdinand. Musíme mu připravit okázalé a důstojné přivítání a toho se ujmou samotní jezuité. Vždyť víš, že arcikníže je velkým příznivcem jejich řádu, stejně jako ty. Budeš členem stavovské delegace, která bude Ferdinanda vítat.“ Adam se zatvářil šibalsky a Albrecht pochopil. „Budu mít tedy příležitost se s arciknížetem setkat a jistě mu budu představen jako jeden z nejvýznamnějších katolíků mezi moravskou šlechtou,“ pronesl Albrecht nahlas, v duchu ale spřádal plány, jak dá možnému budoucímu vladaři najevo svoji přízeň a schopnosti bojovat na jeho straně. „Ferdinand má jistě spoustu starostí se zabezpečením svých nástupnických nároků na trůny,“ prohodil zamyšleně. „To jistě, nebude se moc rozhlížet kolem sebe, ale také má spoustu rádců a ti si všimnou každého schopného šlechtice, který podpoří arciknížete na jeho cestě k vládě, a budou s ním počítat.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265645
Jaroslava Černá • Valdštejn
Albrecht horečnatě přemýšlel. Potřebuji podporu jezuitů, protože doba mého vzestupu, mé velké vojenské kariéry se blíží, cítím to v kostech. Nesmím si ale znepřátelit ani evangelické šlechtice, luterány a zastánce jiných církví, nedám se vyprovokovat k ukvapeným krokům. Všechny budu potřebovat, abych se dostal tam, kam chci. Vývoj nesmiřitelné situace povede ke konfliktu, k boji a já počkám na správnou chvíli. Albrechtův strýc Adam si nepovšiml, že se jeho synovci zvláštně lesknou oči. Nepoznal, jak hluboko v duši jsou pohřbeny všechny city, které by mohly narušit plány zaměřené jen na jedno. Vést, velet, rozkazovat a vyžadovat poslušnost, oddanost, bojovat a vítězit. Ani Albrecht z Valdštejna netušil, že v té chvíli se lesklý pohled jeho očí podobá očím dravce, který je zatím pouze bdělý, ale trpělivě vyčkává na svůj čas, na svoji kořist.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265645
KAPITOLA 14 13. červenec roku 1617
Albrecht Eusebius z Valdštejna se napřímil v sedle svého hřebce a zavelel k útoku. To já, Albrecht z Valdštejna, velím jízdě, já, plukovník pěchoty, vedu své muže do boje, já jsem ten, komu bylo svěřeno tažení do Furlánska, komu důvěřuje císař a také všichni mí podřízení věří, že pod mým velením zvítězíme. Pouze ve chvílích, kdy Albrecht velel k útoku, cítil, že jeho zkamenělé srdce ožívá, ale zůstává tvrdé a neúprosné ke všem nepřátelům. Jediný voják nezaváhal a císařská jízda se vyřítila v čele se svým velitelem proti nepříteli, Benátčanům, kteří potřebovali dobýt Gradišku, malé město, ve kterém se habsburská posádka opevnila. Jenže docházely zásoby, hrozilo vyhladovění a nezbývalo než se rychlým útokem obléhatelů zbavit, překvapit je, zaskočit a zvítězit. Zaskočeným Benátčanům naštěstí došly síly a nové zásoby i posily pro obležené město jim proklouzly pod nosem. Valdštejnův prudký útok se stal vítězným. Vítězství! Další vítězství v řadě během tažení do Furlánska! Valdštejn se dmul pýchou, věděl, že je na počátku cesty, kterou si vybral a po které půjde až k nejvyšším poctám, vážnosti a bohatství. Nikdo by mu jeho předsevzetí nevymluvil, nikdo mu také nebude stát v cestě. 100
Ukázka elektronické knihy