„Tady jsme krátcí, zubatá byla rychlejší,“ pronesl jiný záchranář, když zakryli plachtou pána domu. „Všichni zůstaňte na svých místech. Nikdo nesmí odejít. Musíme zachovat stopy. Policie tu bude hned.“ Během pár minut se ozvalo houkání policejních vozů. Trvalo několik hodin, než zmapovali terén, posbíraly veškeré stopy a vyslechli svědky. Od muže, který v době neštěstí stál po pravici Antonia, se vyšetřovatelé dozvěděli, že majitel pušku původně nabil pro Lucii. Ta na poslední chvíli odběhla. Antonio pak vystřelil sám. „Proč odběhla?“ „Nevím, možná telefonovat, nebo na toaletu.“ Kriminalisté ještě chvíli pokračovali ve své rutinní v práci. Všechny nábojnice, stejně jako roztříštěnou pušku, uložili do připravených sáčků a boxů. „Co nám k tomu můžete říct?“ zeptal se vyšetřovatel Lucie. „Vůbec nic nechápu.“ „Řekněte mi přesně, co předcházelo tomuto neštěstí?“ „Párkrát jsem vystřelila a podala pušku Antoniovi, aby ji nabil. Podával mi ji připravenou ke střelbě. Bylo však nutné, abych vyřídila důležitý telefonát. Pušku jsem mu vrátila s tím, že se hned vrátím. Poodešla jsem, abych slyšela při telefonování. Najednou to prásklo a katastrofa je na světě.“ „Hm, to je zajímavé. Máte tady nějaké nepřátele?“ „Snad ne? Proč se ptáte?“ „Jen tak pro úplnost.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265579