Martin2019-zlom.qxd6.8.201918:49Stránka102
G EORGE R. R. M ARTIN
JEFF (slavnostně a sebejistě) Taková jsou pravidla. Dokonce i obludy musejí dodržovat pravidla. Megan si přitáhne peřinu k bradě a s hihňáním se pod ní schová. JEFF Hodná holčička. (zvedne peřinu, polechtá ji) Ale před tátou tě peřina neschová. Chvilku se hravě přetahují. Potom jí Jeff dá pusu a zase ji přikryje. JEFF A teď už spi, jasné? Megan přikývne a zapadne pod peřinu. Jeff se usměje, dojde ke dveřím, ale než zhasne, ještě se ohlédne. Z JEFFOVA POHLEDU Je vidět pokoj, postel, maličká Megan schoulená pod peřinou, poházené hračky. Otočí vypínačem. RYCHLÝ STŘIH INTERIÉR – CHÝŠE VE VIETNAMU – NOC Všechno je stejné; všechno je groteskně jiné. Stěny a strop z došků, na zemi udusaná hlína. Uspořádání věcí je jako pokřivená ozvěna Meganina pokoje. Kousek venku za oknem hoří oheň, osvětluje scénu místo pouliční lampy. V tmavém koutě, kde v Meganině pokoji ležel plyšák, leží lidské tělo. Každá hračka, kostka, všechno z Meganina pokoje má svůj protějšek na totožném místě; hrnce a pánve, hadrová panenka, puška a tak dále. Místo postele hromada slámy, deka rozervaná, ale i tak je pod ní dítě. Až teď vidíme, jak se po látce šíří tmavá skvrna. Slyšíme, jak se Jeff otřeseně zajíkne. Záběr z Vietnamu by měl být hodně krátký, skoro podprahový. Pak Jeff zhasne a nastane RYCHLÝ STŘIH – 102 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265275
Martin2019-zlom.qxd6.8.201918:49Stránka103
S NOVÉ
PÍSNĚ
MEGANIN POKOJ Jako předtím. Všechno je normální. DETAIL NA JEFFA Dezorientovaný, zmatený, chviličku napíná zrak, pak potřese hlavou. ZPÁTKY NA SCÉNU Jeff znovu rozsvítí. Tentokrát se nestane nic. Opatrně zavře dveře a kamera ho sleduje dolů po schodech. OBÝVACÍ POKOJ Denise si zběžně pročítá nějaké právní dokumenty, na konci nosu má příliš veliké brýle. Letmo se podívá po Jeffovi a v jeho výrazu si všimne něčeho, co ji přiměje papíry odložit. DENISE Stalo se něco? Jsi bledý jako smrt. JEFF (pořád otřeseně) To nic... Měl jsem dojem... ale ne, to je absurdní. Jaká dcera, takový otec… nejspíš. (nucený smích) Ten „pán“, to byla židle zaházená oblečením. DENISE Zdědila po tobě představivost. JEFF Aspoň někdo. DENISE Je ale v pořádku, ne?
– 103 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265275
Martin2019-zlom.qxd6.8.201918:49Stránka104
G EORGE R. R. M ARTIN
Jeff se posadí, vezme si ovladač, zase zapne film, zrovna na tom monologu „Neustále pozorujte oblohu“. JEFF Jasně. STŘIH MEGANIN POKOJ Holčička se v tlumeném světle noční lampičky choulí pod peřinou. Slyšíme její tichý, pravidelný dech. Kamera se pomalu pohne, reaguje na slaboučký zvuk vozíku, který jede po dřevěné podlaze. DETAIL NA MEGAN Na kterou padl stín. Ani se nepohne, dokonce ani když se odněkud mimo záběr vynoří mužská ruka, sevře cíp peřiny a zlověstně pomalu ji stahuje. ZATMÍVAČKA ROZTMÍVAČKA INTERIÉR – ŠKOLNÍ TŘÍDA – DEN NATO Univerzitní posluchárna. Asi dvacítka studentů se dívá a dělá si poznámky, Jeff chodí před nimi, líně si pohazuje kouskem křídy a přednáší. Na tabuli je napsáno NY JOURNAL – HEARST a NY WORLD – PULITZER. JEFF – a když si Remington postěžoval, že nemůže sehnat žádnou válku, Hearst mu údajně telegrafoval toto: „Vy obstarejte snímky, já obstarám válku.“ Ano, pravděpodobně se jedná spíše o anekdotu, ale úloha senzačního tisku při vybičovávání válečné horečky je nepopiratelná. Zamračený tmavovlasý student působící dojmem sportovce přeruší přednášku, než Jeff stačí pokračovat.
– 104 –
Ukázka elektronické knihy