98 / Na vrcholu
nádechem zvedá břicho a s výdechem klesá. Objeví-li se nějaké myšlenky, uvědomte si je, ale vzápětí je nechte odplynout. Přiveďte pozornost zpět k tělesným pocitům spojeným s dechem. – Začněte jednou minutou cvičení a postupně sezení prodlužujte, po pár dnech vždy přidejte 30–45 sekund. zz Četnost je důležitější než délka sezení. Nejlepší je meditovat denně,
i kdyby to mělo znamenat, že jednotlivá sezení budou krátká. zz Zlepšující se schopnost všímavosti uplatňujte v každodenním životě. zz Ve stresujících obdobích veďte „klidný vnitřní dialog“. zz Uvědomte si, kdy chcete „vypnout“, a pak hoďte stres za hlavu. Když se
zastavíte a několikrát se zhluboka nadechnete a vydechnete, aktivuje se prefrontální kortex, operační a řídicí centrum mozku.
KDYŽ MOZEK ODPOČÍVÁ: SÍŤ ZÁKLADNÍHO NASTAVENÍ Německý psychiatr Hans Berger prováděl v roce 1929 sérii studií za pomoci nové technologie, kterou vyvinul o pět let dříve. Nazývala se elektroencefalografie (neboli zkráceně EEG) a sloužila k mapování elektrické aktivity v mozku. Když doktor Berger připojil na hlavu pacientů senzory, získal náhled do jejich mozku. Jeho cílem bylo s pomocí nového přístroje objasnit, které části mozku vykonávají různé činnosti. Vyzval tak například pacienty, aby řešili aritmetické úkoly, požádal je, aby něco nakreslili nebo aby vyluštili hádanku – a zatím sledoval elektrickou aktivitu v mozku. Pochopitelně zjistil, že při řešení různých úkolů vznikají odlišné vzorce elektrické aktivity. Doktor Berger se svým EEG přinesl zcela nový pohled na to, jak mozek funguje… a zároveň i na to, jak nefunguje. Během jednoho z experimentů zůstal EEG přístroj zapnutý, zatímco pacient odpočíval mezi plněním dvou úkolů. Doktor Berger si všiml, že jehličky EEG, jež zobrazují elektrickou aktivitu v mozku, se nepřestaly pohybovat. Spíše naopak, pokračovaly v hektickém pohybu. V té době se mělo za to, že když
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264812
Paradox odpočinku / 99
člověk nevykonává žádnou konkrétní činnost, mozek se jednoduše vypne. Ovšem doktor Berger pozoroval, že mozek zůstává extrémně aktivní i v době, kdy pacienti nic aktivně nedělají. Po zveřejnění závěrů výzkumu vědci převážně ignorovali část věnovanou aktivitě v mozku v době odpočinku. Ačkoli doktora Bergera fascinovalo, co se děje, když pacienti aktivně nevykonávají žádnou činnost, zbytek vědecké obce mnohem více zajímalo, co se děje, když jsou aktivní. V následujících sedmdesáti letech se výzkum zaměřoval na neurální síť aktivity neboli síť v mozku, která je aktivní, když vynakládáme úsilí a vykonáváme úkoly, které vyžadují naši pozornost. Neobjasněný koncept pasivní aktivity, který původně objevil doktor Berger, začal až v roce 2001 znovu zkoumat doktor Marcus Raichle, neurolog z Washingtonovy univerzity v St. Louis. Pomocí snímků aktivity mozku z magnetické rezonance doktor Raichle zjistil, že když se lidé zasní nebo jsou „duchem nepřítomní“, ihned se aktivuje konkrétní část mozku. Jev označil jako „síť základního nastavení“. Je zajímavé, že jakmile se zkoumané osoby začaly znovu koncentrovat, aktivita v síti základního nastavení ustala a opět se aktivovala síť aktivity. Díky dokonalejší zobrazovací technologii magnetické rezonance upoutala práce doktora Raichleho větší vědecký zájem o aktivitu mozku během odpočinku než původní objev doktora Bergera starý téměř sto let. Tento výzkum dokazuje, že dokonce i když se může zdát, že mozek je „vypnutý“, na pozadí, zcela nepozorován vědomou myslí, běží účinný systém sítě základního nastavení. A jak se brzy přesvědčíme, právě tento systém – který je „zapnutý“, když jsme „vypnutí“ – má na svědomí kreativní nápady a průlomové myšlenky.
HEURÉKA! JAK PŘIZVAT KREATIVITU Vybavte si situace, v nichž jste nejkreativnější. Co děláte, když vás z ničeho nic napadne řešení složitých problémů, s nimiž se potýkáte? Nejspíš jste se je v tu chvíli vůbec nesnažili vyřešit. Mnohem pravděpodobnější je, že jste se zasnili ve sprše. Pokud je to tak, jste na tom podobně jako Woody Allen. Allen hledá tvůrčí inspiraci právě ve sprše. Kdykoli se dostane do mrtvého bodu,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264812
100 / Na vrcholu
tento recept zabírá: „Pomáhá mi, když jdu nahoru a dám si sprchu… Takže si sundám nějaké oblečení a udělám si anglický muffin nebo něco a snažím se trošku uklidnit, abych dostal chuť dát si sprchu.“ Woody Allen není jediný, kdo dostává kreativní nápady ve sprše, jak naznačuje bohatá nabídka voděodolných bílých tabulí a zápisníků. Nedostáváte-li nejlepší nápady ve sprše, pak možná přicházejí při běhání nebo na procházce. Mnoho uznávaných filozofů od Kierkegaarda po Thoreaua považovalo každodenní procházky za posvátný rituál, byl to pro ně klíč k novým myšlenkám. „Zdá se, že v okamžiku, kdy se mé nohy dají do pohybu, myšlenky začnou přicházet,“ poznamenal si Thoreau do deníku. Prozření může přijít také tehdy, když se uprostřed noci probudíte a jdete na záchod, nebo ve chvíli, kdy procitnete ze spánku. Nejlepší vynálezci často mívají na nočním stolku zápisník. Thomas Edison byl nadšeným propagátorem „osvěžujícího šlofíku“. Ne snad proto, že by mu krátký spánek přes den pomáhal dohnat, co nedospal v noci, ale proto, že se z něj probouzel s novými nápady. Lin Manuel Miranda, vítěz grantu MacArthur Fellowship pro „geniální myslitele“ a tvůrce úspěšného broadwayského muzikálu Hamilton, k tomu říká: „Dobrý nápad nepřijde, když děláte milion věcí. Dobrý nápad přijde ve chvíli odpočinku. Napadne vás ve sprše. Napadne vás, když si něco čmáráte na papír nebo když si se synem hrajete s vláčky. Přijde, když myslíte na něco úplně jiného.“ Spojíme-li si tyto zajímavé střípky moudrosti dohromady, vyvstane zajímavé téma. Nejzásadnější myšlenky často přicházejí v krátkých okamžicích mezi záměrným přemýšlením, ve chvílích, kdy mozek odpočívá. A tuto domněnku potvrzuje i věda. Vědci zjistili, že ačkoli většinu dne strávíme záměrným myšlením, více než čtyřicet procent kreativních nápadů přichází během relaxace. Většina tvůrčích objevů sleduje obvyklou křivku. Nejprve se vrhneme do práce, intenzivně přemýšlíme nad tématem. Vědomá mysl nás sice dovede docela daleko, ale tu a tam narazíme na chybějící dílek, který nemůžeme najít, ač se snažíme sebevíc. Nejlepší věc, kterou můžeme v takové situaci udělat, je přestat se snažit, jakkoli nelogické nám to může připadat. Když na něco přestaneme záměrně a aktivně myslet, vytvoříme si odstup, a zatímco naše mysl odpočívá, chybějící dílek skládačky se náhle záhadně objeví. Moudrá běžecká
Ukázka elektronické knihy