Kdo po Žižkovi?
Historii české zanechal barvité svědectví o příchodu kališníků do města, kde se konal koncil: „Městské obyvatelstvo vyhrnulo se za hradby, také přemnozí ze sněmu očekávali před branami příchod nejstatečnějšího a nejproslulejšího národa. Jiní seběhli se v četném počtu na ulicích, kudy měli jeti, ženy, děti i dívky naplnily střechy a okna, jedni na toho, jiní na onoho prstem ukazovali, obdivovali se cizím způsobům a kroji předtím nevídanému, pozorovali hrozné tváře mužů a divoké oči jejich, říkali, že není nepodobné, že od takových lidí bylo vykonáno, co o nich pověst rozhlásila; avšak nejvíce upírali všichni zrak na jednoho: na Prokopa, on že jest ten, který tolikrát porazil vojska věrných, který vyvrátil tolik měst, zahubil několik tisíc lidí, jehož se stejně obávali jeho krajané i nepřátelé, jakožto vůdce nepřemoženého, odvážného, neohroženého a nezdolného námahou ani strachem.“ Po uvítání se husité za zpěvu písně Kriste slavný, Kriste dobrý rozešli do hostinců, v nichž byli ubytováni. Dne 10. ledna je pak přijal kardinál Cesarini, předsedající koncilu, a jak píše Piccolomini, „vybídl je k míru a jednotě, říkaje, že církev, nevěsta Spasitelova, jest matkou všech věřících, že má klíče k otvírání a zavírání, a jsouc čistá, bez vrásky a poskvrny, nemůže bloudit v tom, co se pokládá za potřebné k životu věčnému… Zášť má již pominouti, zbraně jest odložiti a daleko podvrhnouti každou příčinu k válce...“ Napětí mezi oběma stranami znovu vyvstalo, když Cesarini odmítl požadavek husitských představitelů, aby se připravovaná disputace konala v katedrále a mohl se jí zúčastnit každý, kdo rozumí jednacímu jazyku, tedy latině. A tak se měla disputace odbývat, stejně jako celý basilejský koncil, v refektáři, tedy jídelně, zdejšího dominikánského kláštera.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264656
XIII.
Jednání, nebo válka?
Historik Jiří Kejř připomíná: „Příchod Čechů do Basileje… nebyl pouhý úspěch v diplomatické hře nebo oddechový čas ve válečném střetnutí, ba ani jen státnický čin dovršující dřívější vojenské úspěchy. Soudcem chebským a jednáním v Basileji došlo k něčemu do té doby zcela neslýchanému. Poprvé v dějinách byla církev přinucena uznat nad svou věroučnou autoritou vyšší moc a musela vstoupit do diskuse o věcech, které až dosud svrchovaně určovala bez možností jakýchkoli námitek proti jejímu rozhodnutí. Zahájila dialog o záležitostech víry a mravů s odsouzeným kacířstvím! Ještě nikdy se nestalo nic podobného. Církev opřená o svou učitelskou autoritu a tisíciletou tradici poprvé nestačila přemoci kacířské učení hranicí protikacířského inkvizičního soudu nebo mečem křížové výpravy; poprvé musela postavit proti učenci učence a proti argumentu argument. Jako rovný s rovným stáli husitští řečníci proti svým koncilním oponentům.“ Nejdříve musela husitská delegace vybrat ze svých řad čtyři zástupce, kteří budou v disputaci v refektáři basilejského dominikánského kláštera hájit základní kališnický program, tedy čtyři pražské artikuly. Už v Praze bylo rozhodnuto, že obha98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264656
Kdo po Žižkovi?
jobu přijímání pod obojí převezme výmluvný Jan Rokycana, žák zesnulého Jakoubka ze Stříbra. Hájení článku odmítajícího světské panování kněží dostal na starost Petr Payne řečený Engliš, článek o trestání smrtelných hříchů senior táborské církve Mikuláš z Pelhřimova a článek o svobodném hlásání slova božího sirotčí kněz a čáslavský farář Oldřich ze Znojma. Samotná disputace začala 16. ledna 1433. Přečtěme si, co o tomto dni napsal do svého deníku jeden z členů husitského poselstva, sirotčí kněz Petr Žatecký: „Potom jsme byli v pátek ráno doprovozeni do koncilu od ebrašského opata, řezenského děkana, konšelů města Basileje a bratra Jana Maulbronnského, a tam Matěj Louda přednesl důvod povolání do koncilu a ochotu Čechů vyložit příčinu vzniku války, jež v Čechách trvá, a připojil podmínky čili dohody uzavřené nebo vzájemně sjednané v Chebu. Po něm měl krátký proslov mistr Petr Engliš v jasném slohu. Potom byly čteny mandáty Království českého a Markrabství moravského, jakož i pověřující list pražské univerzity. Potom to bylo svěřeno veřejným notářům k intitulaci bez újmy honoráře. Nakonec přednesl Rokycana první artikul, totiž o podávání kalicha lidu, a dotvrzoval to Písmy svatými i církevních učitelů, dokazuje prospěch z přijímání svátosti kalicha. A tak, když odcházeli na oběd, aby se starší nemrzeli, domluvili se projednávat to nazítří, to jest v sobotu v den svatého Antonína.“ Rokycanovým oponentem byl dominikán Jan (či Ivan) Stojkovič, zvaný také podle svého původu Jan z Dubrovníka, který v roce 1420 získal doktorát teologie na pařížské univerzitě. Podle jeho názoru se katolická církev nikdy nemůže mýlit, protože je vždy řízena Duchem svatým, čímž dal jasně najevo, že se v ničem nemůže s husity shodnout. Nejvíce účastníky konci99 Ukázka elektronické knihy