Kdo po Žižkovi?
Historii české zanechal barvité svědectví o příchodu kališníků do města, kde se konal koncil: „Městské obyvatelstvo vyhrnulo se za hradby, také přemnozí ze sněmu očekávali před branami příchod nejstatečnějšího a nejproslulejšího národa. Jiní seběhli se v četném počtu na ulicích, kudy měli jeti, ženy, děti i dívky naplnily střechy a okna, jedni na toho, jiní na onoho prstem ukazovali, obdivovali se cizím způsobům a kroji předtím nevídanému, pozorovali hrozné tváře mužů a divoké oči jejich, říkali, že není nepodobné, že od takových lidí bylo vykonáno, co o nich pověst rozhlásila; avšak nejvíce upírali všichni zrak na jednoho: na Prokopa, on že jest ten, který tolikrát porazil vojska věrných, který vyvrátil tolik měst, zahubil několik tisíc lidí, jehož se stejně obávali jeho krajané i nepřátelé, jakožto vůdce nepřemoženého, odvážného, neohroženého a nezdolného námahou ani strachem.“ Po uvítání se husité za zpěvu písně Kriste slavný, Kriste dobrý rozešli do hostinců, v nichž byli ubytováni. Dne 10. ledna je pak přijal kardinál Cesarini, předsedající koncilu, a jak píše Piccolomini, „vybídl je k míru a jednotě, říkaje, že církev, nevěsta Spasitelova, jest matkou všech věřících, že má klíče k otvírání a zavírání, a jsouc čistá, bez vrásky a poskvrny, nemůže bloudit v tom, co se pokládá za potřebné k životu věčnému… Zášť má již pominouti, zbraně jest odložiti a daleko podvrhnouti každou příčinu k válce...“ Napětí mezi oběma stranami znovu vyvstalo, když Cesarini odmítl požadavek husitských představitelů, aby se připravovaná disputace konala v katedrále a mohl se jí zúčastnit každý, kdo rozumí jednacímu jazyku, tedy latině. A tak se měla disputace odbývat, stejně jako celý basilejský koncil, v refektáři, tedy jídelně, zdejšího dominikánského kláštera.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264656