Issuu

daních, kolik peněz jde na armádu, školství nebo sociální dávky. Prostě vědí, že platí nějaké daně, že to je asi hodně, a současně věří, že za tyhle své zaplacené daně dostávají to, na co mají nárok. Studií prokazujících ﬁskální iluzi se dělala už spousta a v různých zemích a všechny ji potvrdily. Kdyby všichni do jednoho věděli, jak šíleně politici hospodaří, jak velké jsou skutečné daně a jak jsou jejich zaplacené peníze promrhané, nejspíš do druhého dne udělají revoluci. Jenomže vtip je v tom, že ačkoliv tyhle údaje nejsou nijak tajné a kdo chce, mohl by si je s trochou snahy dohledat, lidé je raději ani vědět nechtějí. Prostě je pohodlnější žít v bludu jménem ﬁskální iluze. Je to asi takové, jako že kdyby většina lidí mohla nahlédnout do budoucnosti a dozvědět se, kdy zemřou. Taky by to nechtěli vědět. No a velmi podobné to je i s osobními daty. Některé zdroje uvádějí, že Facebook sbírá mnohem víc dat, než si umíme představit. Někde se uvádí, že teoreticky o nás má až milion různých informací do mozaiky naší osobnosti. Díky mobilu a GPS skutečně dostává mnohem víc informací, než si většina lidí myslí. Teoreticky může mít informaci o tom, jak přesně vypadá váš byt. Většina lidí používá sociální sítě z mobilu a mnozí s ním chodí i na záchod. Lze tedy analyzovat přesné souřadnice, kudy a jak často chodíte. Když máte dat hodně, přesně naleznete hranice vašeho pohybu, což budou asi zdi vašeho bytu. Sedačku snadno dopočítáte podle místa, kde jste nejčastěji a bez pohybu, skříň zase snadno dopočítáte podle obcházeného místa v jinak rovné zdi. A máte plánek bytu či domu. Plánek doplníte analýzou fotek, protože hodně lidí se doma fotí. Chtěli jste někomu krom své adresy říct i rozměry bytu a jeho zařízení? To jsou informace, které Facebook může využít. Díky těmto datům lze cílit reklamu. Když máte luxusní restauraci, nemá smysl podstrkovat reklamu na ni někomu, kdo bydlí daleko nebo je chudý. Analýza dat vašeho bytu ale pomůže zadavateli reklamy správně cílit. Šetří mu peníze. Tyhle ušetřené peníze jsou hodnotou těchto dat. Zdá se vám to moc ulítlé? Měli byste si přečíst tiskovou zprávu společností Google a iRobot. Společnosti oznamují, že pracují na vylepšení systému takzvané chytré domácnosti, kde chytrý vysavač odesílá data o vašem domě. Vysavač vám pak prý „nabídne více služeb“, když bude moci zpracovat kdesi na serveru data o vaší domácnosti. Údajně to pomůže vývoji dalších domácích robotů, kteří už nebudou jen vysávat, ale budou mít „ruce“ a budou obsluhovat vaši kuchyň. Možná vás to odpuzuje – ale právě díky těmto datům může internet fungovat tak, jak funguje. Díky nim nemusíme za používání sociálních sítí platit. Jejich provoz není levná sranda. Internet přestal být svobodný ve chvíli, kdy ho přestaly dotovat vlády a výzkumné organizace. V tu chvíli do něj vběhla komerce. Boj o soukromí je tedy paradoxně bojem proti internetu. A ztráta soukromí je cenou za internet „zdarma“.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264643

Z toho plyne, že budoucí společnost není kompatibilní se soukromím. Možná že tak, jak historici dělí dějiny na etapy a jednu označují třeba za dobu kamennou, bude i doba soukromá. Budoucnost bude veřejná a sdílená. Velké společnosti mezi sebou už dnes vedou bitvu o data. Šéf Applu Tim Cook varoval před zneužitím umělé inteligence. Varoval před tím, že některé ﬁrmy bezohledně „těží“ osobní data jednotlivců a domácností. Nikoho nejmenoval, ale mnozí si myslí, že mluvil o Facebooku a Googlu.

Umělá inteligence a trh práce (Vladimír Pikora) Nyní nás čeká pár let, kdy nastupující generace bude mít úplně jiný názor na to, co je to soukromí. Změní náš svět. Budou jiní. Budou se rodit do světa, kde je fízlovaní a udávání samozřejmostí. Vždyť podívejme se, jak na sociálních sítích bují udávání o nesmyslném porušování pravidel komunity. Ta jsou nastavena tak neuvěřitelně, že jsou zakázány i fotky ze zabijačky prasete, protože údajně podporují násilí. Koncem roku 2018 byla medializována kauza, kdy řada Čechů byla Facebookem potrestána zákazem přístupu ke svému účtu na několik dnů za nevinné fotky z domácí zabíjačky. Facebook si asi myslí, že maso roste na stromech, neb rozporcovaný steak se fotit smí, nerozporcovaný steak čerstvě picnutý řezníkem už ne. Řada lidí argumentuje, že Facebook si tato pravidla může stanovit, jaká chce, protože se jedná o soukromý prostor. Pokud nejde o soukromé poštovní zprávy Facebookové podaplikace Messenger, na které se vztahuje Ústavou garantované listovní tajemství a Facebook ho jednoznačně porušuje, ale pokud jde jen o zveřejňování příspěvků na takzvané (veřejné) zdi, pak mají tito lidé pravdu, že si Facebook „může“ stanovit pravidla, jaká chce. Ale uvědomme si, že tím se utváří nové standardy veřejného mínění. Podle pravidla, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, i zákaz fotek porcovaného zvířete se stává postupně normou. A mladá generace si vážně začíná myslet, že maso se vyrábí v továrnách z jakési sóji či kdoví čeho. A pro mě je to exemplární pokrytectví, protože hamburger na talíři je v normě. A co je zdravější – čerstvá kotleta, nebo poﬁderní hamburgerová hmota? A u výroby čeho z této dvojice zvířata zažila víc násilí a víc trpěla…? Pokrytectví dosáhlo dokonce už takového kalibru, že když se mě jeden z malých synů zeptal, kde se vyrábí maso, zavelel jsem, že se nedá jinak než samopozvat se ke kamarádovi na jihočeský statek na pořádnou domácí zabíjačku. Což jest ovšem z pohledu technologie výraz jistého mého „zpátečnictví“. Takové „zpátečnictví“ se však občas pokouší bojkotovat i poměrně užitečný vývoj. Předpokládám, že většina z nás viděla Svěrákův ﬁlm Vratné láhve. Aniž by to autor tušil, vlastně ukázal, co většinu z nás čeká v dalším kole průmyslové revoluce. Přijde stroj a – rozbourá nám zažitou představu o práci.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264643

Ve filmu jsme viděli, jak se Zdeněk Svěrák snažil „zpátečnicky“ zabránit příchodu stroje na výkup lahví. Nakonec se mu to nepovedlo a on si musel hledat jinou práci. Jediný, komu to vadilo, byl on sám a pár staromilců, kteří si rádi u okénka s někým promluvili. Ve většině firem však uvidíme podobný vývoj. Nejprve se budou firmy bránit nástupu technologie. Šéfové si to nebudou umět představit. Budou se i trochu nové technologie bát. Když ji už nakonec odsouhlasí, budou ji zase brzdit podřízení. A pak všichni ti, kteří přijdou o práci. Nakonec přijde fáze „šéfe, ono to nefunguje“, kdy se budou zaměstnanci s technologií učit. Budou nadávat, že bez technologie jim šlo všechno líp od ruky. Budou hrozit výpovědí, pokud nedostanou za to hrozné příkoří přidáno. A nakonec si technologii za pár měsíců zamilují, ale nikdy to nepřiznají a vždycky budou opěvovat staré dobré časy bez technologie. Nyní jde o to, kolik lidí přijde o práci. Budou propuštěni, nebo jen převedeni na jinou práci? Už v knize Robot na konci tunelu (2017), která byla o čtvrté průmyslové revoluci, jsme se věnovali budoucímu trhu práce. Ukazuje se, že to je stále velmi aktuální a obávané téma. Od napsání této knihy šel vývoj trochu dál. Stále víc lidí chápe, co jsme už kdysi psali, totiž že práce bude, nezmizí, ale bude jiná. Mnohými je to vnímáno jako nová, nenadálá hrozba: Zatímco kdysi se o práci měli bát zejména dělníci, nyní se o práci mohou bát téměř všichni. Umělá inteligence sebere práci i kvalifikované pracovní síle. Nebudou to roboti s ramenem a svářečkou, ale mluvicí roboti. Vzdělání a vysoká škola nebudou obranou před ztrátou práce a zánikem povolání. Roboti budou brát práci nejen v průmyslu, ale i v zemědělství a ve službách. Vezmou práci mnoha sekretářkám, bankéřům a pojišťovacím agentům, úředníkům u přepážek, běžným účetním či lidem v call centrech. Mezi nejvíce ohrožená pracovní místa bez kvalifikace patří prodavačky a řidiči. Naopak nejméně ohroženi robotizací budou zdravotní sestry a psychiatři. Roboti asi nebudou dost empatičtí a lidé je nebudou chtít mít u sebe v těžkých chvílích.

Kolik práce nám roboti vezmou? (Markéta Šichtařová) Robot bude téměř ve všem lepší. Brzo napíše dopis i v češtině, a to bez hrubek. Tím bude mít dovednost, kterou nemá většina ministrů, jak odhalí prostý pohled na jejich Twitter. Opět se ukáže, jak klíčové bude nové vzdělání. To, kterým jsme my všichni prošli, bude budoucí generaci platné, asi jako nám je nyní platný kalamář a logaritmické pravítko. Budoucnost lidí je ve spolupráci s roboty. Hodně se budou rozvíjet spolupracující roboti COBOTS (COlaborative roBOTS). Ti nebudou lidi nahrazovat, ale spíš doplňovat, zjednodušovat a zrychlovat častou práci.

Ukázka elektronické knihy