slyšel, že mám nervy na pochodu, obával se mých výstupů, protože je vnímal jako nezvladatelné. Už nějaký čas jsem nerozlišovala mezi veřejným a soukromým prostorem, bylo mi jedno, jestli mě lidé uslyší a odsoudí, pociťovala jsem silnou touhu dát průchod své zlosti jako na divadle. Vezmi si ji, ječela jsem na něj, už ji dál nesnesu, a nevím, proč jsem se zlobila na Martu, chudinku malou, pokud na ni byla Lucilla zlá, měla jsem ji chránit, ale já jako kdybych uvěřila kritikám té ženské, štvaly mě, a přitom jsem jim věřila, myslela jsem si, že moje holčička je vážně hloupá, pořád fňukala, už jsem to nemohla vystát. Gianni ji vzal do náruče, vrhl po mně pohledem, který znamenal uklidni se. Já jsem se k němu vztekle otočila zády, šla jsem se smočit do moře, abych ze sebe smyla písek a žár. Když jsem vylezla z vody, uviděla jsem, že si hraje s Biancou a Martou společně s Lucillou. Smál se, přišel za nimi i Matteo, Lucilla změnila názor, rozhodla se, že teď se s Martou hrát dá, rozhodla se, že mi dokáže, že to jde. Holčička, jak jsem viděla, se usmívala: popotahovala nosem, ale byla opravdu šťastná. Okamžik, dva. Cítila jsem, jak se mi v žaludku hromadí ničivá energie, bezděčně jsem si sáhla na ucho. Zjistila jsem, že jsem ztratila náušnici. Nešlo o žádný drahý šperk, líbily se mi, ale 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264642