Sabina Smiřická nakonec dovolila vstoupit nejen Kazdovi, ale i Steinovi s Jarošem. Ostatní hodnostáře, zvědavce a dráby, kteří se s nimi přihrnuli, však rázně vykázala z domu. Stein její slova ochotně tlumočil zneklidnělému davu – ani on si nepřál, aby dupali po chodbách a komnatách, dokud je Jaroš důkladně neprozkoumá. „Nikdo nepřekročí práh tohoto příbytku,“ uťal rozčílené otázky, které se na něj sypaly ze všech stran. Otočil se k biřicům. „Postarejte se o to. Ani noha bez mého nebo hejtmanova osobního souhlasu.“ „Kapitáne, nemáte právo rozkazovat městské hlídce!“ osopil se na něj Steydler. „A už vůbec ne členům rady!“ „Pane purkmistře, příště vám přinesu pověření podepsané Jeho Výsostí arcivévodou Matyášem Habsburským a můžeme si promluvit o mých pravomocích. Kromě toho jde o vůli paní domu. Nikdo nevejde bez jejího souhlasu. Respektujte to.“ Déšť otázek ještě zhoustl, ale Stein mu ukázal záda, vyšel po schodech na pavlač a chodbou vstoupil do hlavní síně. Kachlová kamna sálala teplem, ale měla co dělat, aby vyhřála prostornou místnost, která sloužila jako jídelna i hráčský salónek – v jedné polovině stály tři stoly určené pro karetní, kostkové a různé další hry. Jaroš si se zájmem prohlížel ženy, s nimiž před chvílí hovořil pouze skrz dveře. Nemohly být rozdílnější. Zatímco baculatá, prsatá komorná s tmavými vlasy deroucími se zpod čepce působila zrale ženským, přímo mateřským dojmem, jako proutek štíhlá, útlá, plavovlasá paní Sabina si navzdory letům v manželství zachovala přímo panenský vzhled. Na první pohled vypadaly jako matka s dcerou, ale když se na ně Jaroš díval déle, uvědomil si, že mohou být stejně staré – odhadem okolo dvaceti pěti let. „Paní Smiřická,“ oslovil čerstvou vdovu Daniel Kazda, „přijměte mou hlubokou soustrast. Chápu, že jste zažila nejhorší ( 99 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264634