AGENT JFK – KONEC PROJEKTU GOTTESKÄMPFER
Pokud je pravda, že firma DX Transport měla co do činění s drogou, které říkali Mutabor DX, a ve Státech i tady unášela desítky a možná i stovky lidí, pak se Johnovi naskýtalo jediné možné vysvětlení. Ty lidi potřebovali na testování drogy. A pokud šlo o takto velkou věc, musela za tím být hodně velká organizace, možná dokonce vláda některého státu. Fleming přece mluvil o blížící se válce. Je jasné, že droga dělající z vojáků berserky necítící hlad, žízeň ani bolest by byla vyvažovaná zlatem. Droga v USA byla buď záměrné testování, nebo sólová akce někoho vysoce postaveného v organizaci vyrábějící drogu. „Co s nimi dělají?” ozval se Fleming klidně po zadumané odmlce, ale jeho klid byl jiný než předtím. Tento klid byl pověstné ticho před bouří. „Ksakru!” bouchnul pěstí do stolu, „já ani nevím, kam je vozí, natož abych věděl, co s nimi dělají. Všechny stopy končí na pobřeží Francie,” mávl neurčitě rukou směrem k mapě, kterou uklízel na začátku jejich rozhovoru. Na chvíli se odmlčel, jako by si třídil myšlenky a zvažoval, jak se svými zajatci naloží. „Iane?” do místnosti nakoukl světlovlasý muž s několikadenním strništěm. „Porada za patnáct minut,” oznámil mu, podal útlé složky z tvrdého papíru a zase za sebou zavřel. Fleming zachmuřeně studoval obsah složek a JFK tušil, že by v nich mohla být jejich záchrana. Rozhodující informace, která definitivně převáží misky vah na jejich stranu, protože i když to zatím vypadalo spíš na přátelský rozhovor, tajná služba je tu klidně mohla nechat pár dnů pod zámkem. „Co s vámi?” vzdychnul si Fleming a zase se na chvíli odmlčel. „Víte, že se vaši kamarádíčci po vás shánějí?” JFK se podíval na pastora Solomona, ale neřekl nic. „No, ano, už je to tak. A musím říct, že to dělají dost dobře. I když se mi to nelíbí, dokážu ocenit, když je někdo dostateč97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264612
PETR TOTEK
ně chytrý, aby využil systém ve svůj prospěch,” lehce zvedl koutky, jako by řekl suchý anglický vtip. „Co dělají?” zeptal se JFK. „Nejdřív zburcovali velvyslanectví. Tam asi neuspěli, protože o vás oficiálně nikdo neví, nemáte tu firmu, nebydlíte v žádném hotelu, prostě nic.” „Víc nic?” podivil se naoko JFK, protože věděl, že jeho přátelé by se s něčím takovým nespokojili. „To rozhodně ne. Když jim to nevyšlo na velvyslanectví, začali obcházet policejní stanice v celém Londýně a burcovat strážníky, aby jim ukázali nejrůznější pobudy, vandráky a tuláky, které pozatýkali, možná doufali, že vás tam najdou. A když vás mezi nimi nenašli, podali oznámení do všech novinových plátků o tom, že jste nezvěstní.” „Jsou to naši přátelé,” vysvětlil Solomon starostlivost Hornbulla a Marlowa. „Nebo možná doufají, že když udělají dostatečný hluk, vyplaší tvory zalezlé pod kameny,” navrhl JFK jiné vysvětlení a byl si jistý, že správné, protože v tom poznával typický rukopis Phila Marlowa. Fleming na něj chvíli beze slova zíral, jako by si nebyl jist, jestli si JFK nedělá legraci, ale tomu by mohl kamenný obličej závidět i ten nejlepší pokerový hráč. „Tak dobrá, jste volní,” ukončil Fleming debatu rázným rozhodnutím a vstal. „To jen tak?” nechápal John náhlou změnu, „žádný výslech? Prostě sbohem a šáteček?” „Pokud jste soukromé osoby, nemáte mi co říct. Jestli jste z tajné služby, budete jen mlžit a navykládáte mi polopravdy a zavádějící informace, takže to bude horší, než kdybyste lhali. Logicky z toho vyplývá, že nejlepším řešením bude vás propustit.” 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264612
AGENT JFK – KONEC PROJEKTU GOTTESKÄMPFER
„Přiznávám, že bych čekal všechno možné, ale s touto variantou jsem nepočítal ani ve snu,” neubránil se JFK překvapení. „Vy v Americe to tak možná necítíte, ale tady je zřejmé, že se blíží válka. Vypadá to, že je neodvratná, nevyhnutelná. Británie je za kanálem přece jen trochu chráněná, ale rozhodně nezůstane stranou.” „Proč mi to říkáte?” i JFK se postavil. „Vlastně nevím,” připustil Fleming. „Snad proto, že díky blížící se válce jsou všechny akce, které nemám schválené přímo ministrem, pozastavené a nedovedu si dost dobře představit, jak bych obhajoval zadržení zrovna takových individuí, jako jste vy dva.” „Takovou situaci vám nezávidím.” „Je to jedno, jak už jsem řekl, stejně vám nikdo neuvěří nic z toho, co řeknete. Sbohem!”
99 Ukázka elektronické knihy