Poslední plátno (Ukázka, strana 99)

v nesprávnejch rukách by obrátilo svět vzhůru nohama… technologickej pokrok by zdevastoval svět. Nicméně, ačkoliv je ta srágora hořlavá, plní tím balóny vzducholodí. Ty nejsou z plátna, ale z desítky centimetrů silný oceli jako ochrana proti zásahu dělovýma granátama. Moc se mi to ale nezdá,“ odplivnul si Joseph do škarpy podél pěšiny. „Znáš Levitující státy, ne? Obrovskej kus planety, kde ostrůvky skal a půdy jakoby levitujou ve vzduchu. Tam masivně uniká tenhle plyn, ačkoliv u toho je nosnost jenom osmdesátkrát větší než u vodíku, a levitaci tak nejspíš pomáhá odkloněná a pomalu slábnoucí gravitace planety. Jak by to popsal věděc – od osy se prudce vychylující gravitační póly.“ „Odkud tohle všechno víš?“ žasnul Michael. „Mám svý zdroje,“ uculil se Joseph. „Nechceš se o ně podělit?“ „To bych tě musel zabít,“ změnil úšklebek v úsměv.

Za okamžik se došourali na zastávku omnibusu, který je přiblížil k Faltranským dokům. Název dostaly podle původní řeky Faltran. Odvozený název dostal i ostrůvek protilehlý k ústí původního řečiště – Falt, a taktéž pevnost a výcvikový tábor na jižním útesu – Faltranium. V kotvišti je uvítal Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264577

zápach rybiny. Kupily se tu nejen hromady odpadků a rybích vnitřností, ale i lodní kontejnery, barely, sila na obilí a vyřazené cisterny všemožných velikostí, barev i tvarů, některé dokonce obytné, rzí korodující a záplatované. Potrubí se tu stejně jako v chudinské čtvrti i čtvrti střední třídy táhla skrz naskrz snad úplně kamkoliv. Teplovod, klasický vodovod, nově instalovaná potrubní pošta, parovod, plynovod, odpadní potrubí, pod zemí kolektory spojené se stokami, ale i galeriemi a kavárnami, a v neposlední řadě dokonce i krvevod a jiná účelová potrubí právě kvůli rybářskému průmyslu.

Pofidérní dřevěná mola – některá až třípatrová – zde byla zpevňována ocelovými profily, dřevěnými kůly i pečlivými tesařskými krovy různě obestavěnými kolem příbytků námořníků. Většina těchto bydel trčela prakticky ve vzduchu, přikotvena k jednomu podlaží mola, zatímco bárka daného námořníka se houpala zajištěná o molo níže, kde právě vzkvétala „podzemní“ pouliční subkultura.

Michael si nemohl nepovšimnout vylepených propagandistických plakátů stejně jako ve městě.

V konečném součtu jich bylo více, než všechny nabídky práce, seznamky nebo reklamy dohromady.

Diktatura jak má být. Vrcholem totality – tvorba kultu a vyvolání strachu vzbuzením pověrčivosti Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264577

v obyvatelstvu. Nebylo divu, že mentálně zaostalí občané se choulili strachy ze sloganů typu: „Orlímu oku otce Tyrona neuniknou vaše prohnilé duše,“ nebo: „Kuješ pikle? Převozník na Styxu už ti chystá místo,“ a motivační: „Smrt kolaborantům, čest a práci zdar!“ V nemalých rozestupech tu v hloučcích po dvou či třech střežili přístavní granátníci, kteří si o ošuntělé šmirglové klopy kabátů škrtali místo granátů sirky a následně si s nimi připalovali cigára.

Ti přímořští byli nevrlejší, neupravenější i drzejší než ti v centru města. Michael věděl, že ačkoliv existují určitá pravidla a disciplína, záleží především na nadřízeným, jak bude své mužstvo cepovat. „Nebojím se armády lvů vedených ovcí. Bojím se armády ovcí vedených lvem…“ To si pamatoval ještě z vojny.

Nyní tu panoval relativní klid, pro vojáky siesta.

Rybáři vypluli na moře, avšak turisté a přepravci zboží tudy proudili se svými zavazadly a zbožím neustále ve dne v noci k jižnímu železničnímu překladišti. Michael tuhle část města dlouho nenavštívil. Přístav si představoval poklidnější a úhlednější. Místo toho se tu ale nekompromisně mísila především rozmanitá hnusota a její peprnost, ale i dvoukontinentální architektura, zahrnující Ukázka elektronické knihy