věď. Pomalu jsem polkl ovesnou kaši, zatímco mozek mi pracoval na plné obrátky. Máma znovu promluvila, snažila se mi pomoct. ,Nemyslím tím experimentování s dívkami. Chci vědět, jestli jsi měl penis uvnitř dívky a ejakuloval jsi?‘ Teď už jsem byl celý rudý, nejen proto, že se mě na to matka ptala, ale i proto, že to udělala před otcem. Všichni kluci věděli, že nemít sex znamená nebýt mužem. A já rozhodně nehodlal rodičům přiznat, že nejsem muž. ,Jasně,‘ řekl jsem, ,dělal jsem to s Jenny.‘ Před rokem jsme bydleli v jiném městě. Napadlo mě, že matka už Jenny nikdy neuvidí. Nebude si moct ověřit, zda jsem v ní ,ejakuloval‘, nebo ne. ,Tak s Jenny,‘ matka spokojeně přikývla. ,To je dobře. To jsem ráda. Mám totiž občas strach, že se nevyvíjíš tak, jak by chlapec měl.‘ ,Jsem v pohodě, mami,‘ odvětil jsem. Určitě zaslechla můj prosebný tón. Mami, prosím, nech toho! ,To doufám,‘ pokračovala. ,Z tvého otce jsem udělala muže já. Jsem ráda, že to nějaká hodná dívka udělala pro tebe.‘ A vrátili jsme se k ovesné kaši. Ale ten rozhovor se mi vryl do paměti. Nikdo mi nevěří, že se opravdu odehrál. Když ho popisuju kamarádům, smějí se. ,To snad ne! Tvoje matka tohle fakt řekla?‘ Opravdu se to stalo.“ Rodina onoho muže byla jako většina ostatních rodin, v nichž jsme vyrůstali (ačkoli většina našich matek nebyla tak otevřeně zvědavá). Jeho otec byl hodný, ale přepracovaný a citově chladný. Matka neměla mnoho příležitostí rozhodovat o věcech mimo rodinný kruh, ale řídila emoční život celé rodiny. Čas od času otce povolala, když bylo potřeba pomoci s výchovou nebo naplánovat dovolenou; jinak vydělával peníze, které byly potřeba, aby rodina vzkvétala po ekonomické a společenské stránce a měla být na co hrdá. Pod tím vším byla ale hlubší vrstva. Matka vycítila, že synovi se nedaří najít si místo v životě, že mu s tím manžel nepomáhá a že pouto mezi ní a synem je doposud příliš silné. Byť se považovala za „morální a slušnou“ ženu (slovy jejího syna) a o rok dříve přiměla
MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264486
manžela, aby si se synem promluvil o sexu a doporučil mu, aby se do něj nehrnul, vycítila, že skutečnost je jiná. Pozorovala svého syna, jak je v období dospívání nešťastný, a tušila to, co společnost tak jako tak považuje za samozřejmé: dospívající hoch sice vyhledává nebezpečí a rebeluje, ale každý chlapec bezpečně ví, že je mužem, až když se zamiluje a dobude či svede ženu. Matka mého kamaráda uvedla do mužství svého manžela a doufala, že nějaká dívka/žena uvede do mužství jejího syna. A on si provždy pamatoval, jak se jí ulevilo, když ji ujistil, že pohlavní styk už měl. „Jako by tím pádem ‚byla z obliga‘,“ řekl mi. „Mohla si dovolit pocit klidu, protože jsem si svoji cestu našel.“ Rodíme se do matčina náručí, celou dekádu tančíme v jejím zrcadle a i když se od ní toužíme odloučit, moc se nám to nedaří. V období dospívání pak zjišťujeme, že v jejím zrcadle tančíme i nadále. Zoufale se z něj snažíme vystoupit, až časem dospějeme k závěru, že nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je začít kromě matky milovat i jinou dívku/ženu. Beztak nás již tímto směrem tlačí hormony i různé touhy. Populární kultura, starší chlapci v našem okolí, naši otcové, a dokonce i matky (přestože nás pevně držely a o tomto tématu spíše mlčely), ti všichni nás učili, že chceme-li se odpoutat od matky a Bohyně-Matky, chceme-li najít sami sebe a vlastní zrcadlo, musíme zapůsobit na dívku/ženu, Bohyni-Milenku, musíme ji svést, chránit, dobýt a (pokud na tom daná žena trvá) lpět na ní. Když tohle učiníme, staneme se muži; tak to slyšíme ze všech stran. Tímto postupem ale pouze přecházíme z matčina zrcadla do zrcadla milenčina, a hluboko v srdci se stáváme tanečníky v zrcadlech žen po celý další život. Přitom neustále toužíme nalézt vlastní zrcadlo. Z psychologického hlediska na tom nejsme o nic lépe, než když jsme byli jako chlapci s matkou. Ženy pro nás nejsou ženami, ale náhražkami matky. Navenek se může zdát, že jsme „nezávislými muži“, protože do okolí mimořádně úspěšně promítáme falešné já. Tvrdíme, že naopak ženy jsou závislé na opačném pohlaví a získávají jeho prostřednictvím obraz sebe sama. Ve skutečnosti však my muži
98 ⁄ Michael Gurian Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264486
nejsme opravdu nezávislí – bez žen často nemáme duchovní ani citový život. Muži bez manželek umírají dříve než muži, kteří manželky mají. Pravděpodobnost, že po rozvodu spáchá sebevraždu muž, je dvakrát vyšší, než že tak učiní rozvedená žena.
PROČ MILUJEME? Každý muž si musí položit otázku, proč miluje svoji družku nebo partnerku. Na tuto otázku je možné odpovědět upřímně až teprve tehdy, když opadne počáteční nával hormonů, sexu a romantiky. Tato otázka nabývá na významu spolu s tím, jak se vztah rozvíjí a trvá, jak se prohlubuje komunikace, případně jak dochází k založení rodiny. Souběžně s délkou vztahu se prodlužuje i jeho stín, a tak do dlouhého, tmavého pytle, který onen vztah vleče za sebou, skrýváme stále více věcí. Co se skrývá ve vašem vztahu? Všichni si musíme položit následující klíčovou otázku: Miluji především kvůli obsahu vztahu, nebo spíše proto, abych si zvedl sebevědomí? Obsahem oddaného vztahu je příjemná společnost, intelektuální stimulace, vzájemná péče a podpora, sexuální extáze, uvolněná důvěrnost a rozmnožování spolu s péčí o děti. Všichni usilujeme o náklonnost, která nám zvedá sebevědomí, ale otázkou zůstává: miluji tuto ženu nebo partnerku proto, že bez ní necítím své pravé já (absence zrcadla), nebo své pravé já mám a miluji partnerku proto, že je oním tajemstvím, které moje pravé já potřebuje jako součást péče o sebe sama a k rozvoji mé schopnosti pečovat o druhé? Jestliže navazujete vztahy zejména kvůli zvýšení sebevědomí – dobrému pocitu ze sebe sama, proto, abyste nebyl sám, necítil se jako malý chlapec, necítil bolest – pak vás pravděpodobně v prvních dvaceti letech života citově zranila matka nebo otec nebo oba dva. Pokud vyhledáváte lásku hlavně kvůli zvýšení sebevědomí, patrně se doposud potýkáte s neadekvátním psychologickým napojením na matku.
MATKY, SYNOVÉ A MILENKY ⁄ 99 Ukázka elektronické knihy