Oknem k ní do chaloupky nakukoval její bratr čaroděj Puchonosodor. Přiletěl tajně, a tak ani nešířil žádný smrad a puch, jak u něj bylo zvykem. „Bordelíno! Co to děláš?!“ rozkřikl se Puchonosodor a vzteky celý zbrunátněl. Čarodějnice zvedla oči od práce, ušklíbla se a jen řekla: „Co by. Nevidíš? Uklízím.“ „Copak čarodějnice uklízí?“ zeptal se podrážděně Puchonosodor.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264434
„Proč by ne?“ odvětila Bordelína a trhla rameny. „Neznáš snad pravidla?“ poučoval ji opět čaroděj. „Znám, neznám… Ale řídit se jimi nebudu a nechci,“ zasmála se Bordelína a zatočila se dokola skoro jako víla. Puchonosodor jen valil nevěřícně oči. Chtěl svou sestru čarodějnici Bordelínu zrovna zlákat na nějakou extra supr čupr lumpárnu. Ale když ho odmítla a ještě se mu vysmála, nechápal, co se to s ní děje. „Víš, Puchonosodore, když provádím lumpárny, záškodničím a dělám škodolibé kousky, tak jsem pořád sama. Kdežto když občas někomu pomůžu a nekouzlím zvířátkům pro zlost, ale pro radost, tak mám najednou přátele…“ Bordelína se nadechla a dodala: „Mně se to tak líbí.“ Puchonosodor si zhluboka povzdechl a povídá: „Jak chceš, ty sis vybrala.“ Pak si povzdechnul ještě jednou a zmizel. Bordelína po rozhovoru se svým bratrem čarodějem Puchonosodorem bezcílně bloumala po lese, házela kamínky a přemýšlela a přemýšlela.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264434
„Kdo vlastně jsem? Může čarodějnice kouzlit ostatním pro radost? Kdo vlastně vymyslel ta pravidla?“ Myšlenky měla černé a ještě černější. Ani si nevšimla, že došla až k vysoké borovici u Pytláckých kamenů. Sova Mudrlice ji už zdálky viděla a pozorovala. Když pak Bordelína přišla blíž, snesla se sova k ní a řekla: „Přemýšlíš, viď? Tvůj bratr čaroděj ti něco pověděl a ty nevíš, co teď s tím.“ Čarodějnice jen přikývla a odpověděla: „Máš pravdu, Mudrlice. Nevím, kterým směrem se mám dát.“ Sova pochopila, že je to vážné. Bordelínu čekalo rozhodnutí, jaká čarodějnice bude v budoucnu – jestli zlá lesní čarodějnice, nebo hodná a moudrá kouzelnice. Mudrlice věděla, že každé přemlouvání a domlouvání je zbytečné. Proto jen dala Bordelíně do ruky knihu 1000 rad pro skutečné kouzelnice a pak ji nechala být. Čarodějnice poděkovala, vzala si knihu a šla domů do své fialové chaloupky naruby. Cestou potkala snad všechna zvířátka, která mohla – od zaječí rodinky přes lasičku, jezevce a žábu až po srnce Parukáře, který vypadal, že jí chce něco říct. A taky že ano.
100 Ukázka elektronické knihy