Miroslav Veverka: Hledání Boha
Padesát let po zboření prvního chrámu dobyl perský král Kýros II. znovu jeruzalém, povolil Židům obnovit Chrám a část Židů se z Babylonie vrátila do vlasti. Ti si pak s sebou odnesli části babylonského duchovního dědictví, které se touto cestou dostalo do Tóry. Potopa světa byla kupříkladu v knize Genesis převyprávěna již potřetí, po Sumerech a Babyloňanech. Velká část Židů však v Babylonii zůstala. Vytvořila první židovskou diasporu a v ní duchovní centrum všeho židovstva. V této době byly sepsány, zredigovány a kanonizovány texty Tóry i celého Tanachu (hebrejské Bible). Život Židů se začal řídit sepsaným zákonem. Tanach se skládá z Tóry (pěti knih Mojžíšových), knih proroků a spisů. Obsahově je totožný se Starým zákonem křesťanů. Tanach, a Tóra především, jsou považovány za svaté. jejich ručnímu přepisování byla vždy věnována úzkostlivá péče. Chyba v jediném slově z celkového počtu více než 300 000 stylizovaných písmen znehodnotila celou Tóru, která pak byla nepoužitelná. V období mezi oběma chrámy se také myšlenkové proudy mezi Židy diferencovaly. Řecky píšící židovský historik josephus Flavius (asi 37–100 n. l.) říká, že se u Židů zabývají filozofií tři skupiny: farizejové, saducejové a esejci. Esejci jsou sice rodem Židé, ale milují se navzájem více než ostatní. Bohatstvím pohrdají a vládne u nich podivuhodná pospolitost. Nelze u nich nalézt nikoho, kdo by majetkem ostatní převyšoval. je u nich zákonem, že ten, kdo do sekty vstupuje, odevzdá své jmění celému řádu.1 Podle Flavia je u esejců pevně zakořeněna víra, … že jsou sice těla pomíjející a svou podstatou nikoli trvanlivá, duše však že jsou navždy nesmrtelné a že sestupují z nejjasnějšího nebe a vcházejí do těl jako do vězení, jsouce stahovány dolů jakýmsi 1/ josephus Flavius, Válka židovská, 2, 8, 119–122; přel. jar. havelka a jar. Šonka, SNKLu, Praha 1965, str. 146. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263962