si uzávěr k uchu, aby si vychutnal lupnutí a syčení uvolněného tlaku. Ach. Pořádně se napil a zamířil zpátky nahoru. Kostým na něj volal. Obleč si mě. Budeš v bezpečí. Přistoupil k němu blíž. V místnosti vládla tma, dopadala sem trocha světla ze schodů a v zrcadle vypadal jako duch. V úplně tichém domě kostým šustil. Sáhl po dřevěné tyči, otevřel padací dveře na půdu a vyšplhal po skládacím žebříku. Nikdy ještě nahoře v kostýmu nebyl, ale cítil se naprosto fantasticky. „Úplně jako netopýr ve zvonici,“ řekl nahlas. Začal se plazit do středu. Představoval si, co v tu chvíli dělá Sára. Nejspíš ležela bezpečně zavrtaná v posteli. Představil si její brýle odložené na knížce vedle lampičky na nočním stolku. Připadalo by jí divné, že Sam v ten samý okamžik v posteli není, že se místo toho v superhrdinském převleku plazí po vlastní půdě? Mohla by Sára koexistovat v jeho životě s Přízrakem? Ne, přišlo by jí to šílené. A on se stejně po příjemném večeru stráveném v její společnosti ocitl tady a v přestrojení. Netušil, proč sem nahoru vlastně vylezl. Když se doplazil k nízkému stolku v nitru bludiště, natáhl se, opřel se o loket a čekal, až rychlovarná konev ohřeje vodu. Sáhl po fotce své rodiny a tupě na ni zíral. Díval se na ni už tolikrát, že skoro ztratila jakýkoliv význam. Proč si nedokázal vybavit, kdy ten snímek vznikl? V kostýmu mu tu bylo horko. Sáhl po telefonu, který si přinesl z ložnice, přiložil ho k uchu a téměř okamžitě vyčerpaný úsilím, jež během večera vynaložil, odplul do spánku.
V noční můře, která se mu zdála, se spustila siréna. Drtila ho klaustrofobie. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že to není zlý sen, ale skutečnost. Světlo z lampičky postavené na nízkém japonském stolku vypadalo jako protohvězda v rané fázi existence sluneční soustavy, před kterou vířil kosmický prach. Sam zamrkal. Bolel ho krk. Pomalu si začal uvědomovat, co se děje. „A sakryš,“ vydechl. Kouř halil úplně všechno. Vybavil si, jak lidé jedenáctého září cítili horko přes podlahy, stáhl si rukavici a přitiskl dlaň na kobereček. Nebyl teplý. Sam zakašlal. Když se otočil a plazil se ke dveřím z půdy, snažil [ 99 ]
Thomas_Neuvěřitelná_hrdinství_vnitřek.indd 99
06.02.2019 9:58:57 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263825
se přijít na to, co se mohlo stát. Kouř ho bodal do očí a pálení v krku se zhoršilo, jak na něj dolehl strach. Znovu se rozkašlal. Skoro nic neviděl. U výlezu z půdy kouř zhoustl. Pohyboval se tak rychle, jak jen dokázal. Slezl po žebříku. I v horním patře se válela spousta kouře. Před chvílí se rozednělo a okny dovnitř dopadalo matné světlo. Požární alarm ječel. Zakryl si ústa dlaní, jako kdyby mu mohla posloužit jako filtr. Nepřicházelo v úvahu, že by se dokázal dostat do přízemí. Klopýtal chodbou do hostinského pokoje a otevřel dveře do šatny, kde měl věci. Díkybohu si tohle všechno nacvičoval potmě. Našel kyslíkovou masku, kterou si koupil po nádražním debaklu s kouřovými bombičkami, a nasadil si ji na ústa. Dýchal zhluboka a dlouho. Svezl se nazad a chvíli zůstal sedět opřený o nepoužívanou postel. Pizza. Havaj se pořád ještě pekla v troubě. Popadl inhalátor na astma a po břiše se plazil ze schodů, v místech, kde byl vzduch čistší, se držel při zemi a pomalu dolezl do kuchyně. Chňapl po utěrce, otevřel s ní dveře trouby a okamžitě uskočil dozadu – čekal, že vybuchne v plamenech, což se nestalo. Spěchal z místnosti do místnosti a zotvíral všechna okna. Z obývacího pokoje vyhlédl do potemnělé ulice. Všichni měli ještě zataženo; hádal, že nikdo z jeho sousedů si kouře nevšiml. Větral půl hodiny, pak zavřel okna do ulice a nechal otevřená jen ta do zahrady. Hlodalo v něm zklamání, že si nebude moct dát pizzu a že ji bude muset hodit do popelnice. Aspoň že si nepodpálil dům. V kuchyni se pomaličku přibližoval k troubě. Pizza uvnitř se změnila v černý zuhelnatělý koláč. Dvířka trouby byla ožehnutá a posetá hnědými spálenými fleky. Všechno povypínal, natáhl si na ruku chňapku a pizzu vyndal. Pořád ještě dokázal rozeznat spálené kousky ananasu, šunky a pramínky sýra, docela jako kdyby třímal fosilii. Chvíli na pozůstatek večeře zíral a najednou se šokovaně otřásl. Málem mu shořel dům, a to si vždycky dával takový pozor. Odnesl pizzu na zahradu za domem. Za plotem na jejím vzdálenějším konci protínala pod příkrovem ocelových mraků nebe oranžová čára rozbřesku. Zamrkal, oči ho z hustého dýmu pořádně pálily. Šel mrazivým vzduchem přes zahradu a najednou si uvědomil, že je venku v kostýmu. Došel dozadu k plotu, zůstal tam stát a díval se na [ 100 ]
Thomas_Neuvěřitelná_hrdinství_vnitřek.indd 100
06.02.2019 9:58:57 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263825
zmrzlé jezírko. Pak obrátil tvář k nebi a zahodil pizzu jako frisbee přes plot. Chytla perfektní vítr a elegantně odplachtila do dálky, černý disk na pozadí laserového světla úsvitu, jako letící talíř opouštějící atmosféru. Připadalo mu, že letí celou věčnost, byl to tak zvláštní výjev, že cítil, jak se mu vypaluje hluboko do paměti. Požární alarm ztichl. „Potřebuju se proběhnout,“ oznámil do ticha.
Běžecké boty požíraly silnici, Sam nechal chemikálie, aby odplavily stres z večera stráveného se Sárou. Jinovatka na trávnících a stromech se ve slunečním světle oslnivě leskla, cesta se vinula kolem zimních verzí keřů na předzahrádkách hezkých malých domů. Sam se konečně dostal na hřiště, které oběhl, a vyrazil od něj pryč k hlavní silnici – jako raketa, jež využila gravitaci Jupitera, aby se katapultovala do mezihvězdného prostoru. Představil si, jak obrazovku jeho telefonu položeného na snídaňovém pultu rozsvítila esemeska od Sáry. Zabral do kopce. Cesta vedla alejí vzrostlých kaštanů, pod nohama mu křupalo listí a rozloupnuté obaly popadané po celém chodníku. V téhle fázi běhu vždycky myslel na svou rodinu. Nebyla to žádná konkrétní myšlenka, vzpomínka nebo obraz, prostě jen jejich představa. Výš a výš, cítil, jak se mu do stehen vymačkává šťáva námahy, ale pokračoval dál. Nenapsala. Dokonce i po sprše zůstával telefon beze změny. Posadil se do obýváku a nechal televizi vypnutou. Kouř zmizel, ale dům podivně páchl. Zrovna se zapnulo topení, slyšel, jak se zdmi nese cvakání bojleru, spletitá síť trubek se roztahovala. Všudypřítomné ticho ho nečekaně zasáhlo. Takový velký dům a pohybuje se v něm jenom jeden člověk. Dalších sedm hodin strávil čištěním fleků od dýmu, a zatímco vdechoval různé antibakteriální spreje a bělidla, cítil, jak mu chemikálie v čisticích prostředcích dezinfikují duši, aby mohl začít znovu. *** [ 101 ]
Thomas_Neuvěřitelná_hrdinství_vnitřek.indd 101
Ukázka elektronické knihy
06.02.2019 9:58:57