108
MÝTUS O MARSU A VENUŠI
činila „výměna společenských informací“ – Dunbarova široká definice pomluv a klepů – přibližně sedmdesát procent konverzace mezi muži i ženami.59 Proč jsou tedy pomluvy a klepy tak silně (a negativně) asociovány se ženami? Odpověď může zčásti souviset se způsobem, jakým ženy tradičně používaly pomluvy jako skrytý prostředek, jak získat moc. Historické lingvistky Terttu Nevalainenová a Helena Raumolin-Brunbergová, které zkoumaly, jak používali jazyk muži a ženy v tudorovské a stuartovské Anglii, poukazují na skutečnost, že v tehdejší společnosti, která byla ovládána převážně muži, představovaly pomluvy jednu z mála zbraní, jež měly ženy k dispozici.60 Potenciálu ženské pomluvy zničit pověst muže, ať už zaslouženě či nezaslouženě, si muži byli dobře vědomi a obávali se jej, a sami proto pomluvy pohotově pranýřovali jako zvlášť škodlivý ženský zlozvyk. Dívky podobné těm, jež studovaly Judith Baxterová, Marjorie Goodwinová a Penelope Eckertová, používají pomluvy dále jako zbraň, i když hlavně jedna proti druhé. To také vyvolává negativní soudy ve smyslu „chlapci bojují férově, dívky vás zákeřně bodnou do zad“. Taková kritika však přehlíží důvody, proč dívky a ženy používají pomluvy tak, jak to dělají, stejně jako skutečnost, že i chlapci a muži pomlouvají.
Dunbar, R., Grooming, Gossip and the Evolution of Language, Faber, London 1996. 59
Nevalainen, T., Raumolin-Brunberg, H., Historical Sociolinguistics, Longman, London 2003. 60
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263773