Skutečná Emma Bovaryová
a jednu dobu Flaubertova milenka, se dopouštěla podobných finančních přehmatů a milostných vztahů, které ji málem dovedly do vězení. Její bouřlivý život je vylíčen v Pamětech paní Ludovicy (Mémoires de Madame Ludovica).60 Autora mohl inspirovat rovněž případ Marie Lafargeové. Tato mladá žena byla v roce 1840 odsouzena k vystavení na veřejném místě v Tulle a k nuceným pracem na doživotí za to, že otrávila manžela Charlese Lafargea. I ona snila o velkolepém životě, než se provdala za zruinovaného obchodníka z Corrèze. Flaubertův román vycházel na pokračování od 1. října do 15. prosince 1856 v Revue de Paris, přičemž některé příliš nevázané pasáže byly vynechány. S tím musel Flaubert souhlasit. Přesto byli časopis i spisovatel zažalováni za prohřešek proti veřejné morálce a dobrým mravům. V této téměř seriálové epizodě, během níž prokurátor Ernest Pinard málem předvolal Emmu Bovaryovou osobně k soudu, Flaubert vděčil za osvobození talentovanému obhájci Marie-Antoinu Julesi Sénardovi. Tato zkouška ho velmi zasáhla. Emmu, jeho „ubohou Bovaryovou, která právě teď trpí a pláče ve dvaceti francouzských městysech zároveň“, vláčeli bahnem. V roce 1857 vyšel text knižně. Zaznamenal okamžitý úspěch. Flaubert zřejmě vystihl dobu a jeho román souzněl s tehdejšími „venkovskými mravy“, jak naznačuje podtitul románu. Slovem „bovarysmus“ se dnes označuje nespokojenost plynoucí z rozdílu mezi sny a realitou. Flaubert však obojí smířil tím, že velice skutečnou Delphine Delamarovou, rozenou Couturierovou, rehabilitoval fikcí, snem.
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263592
7 Skutečný Phileas Fogg Uspěchaný muž
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263592
Skutečný Phileas Fogg
„Objel jsem celý svět za osmdesát dní v roce 1870, dva roky před tím, než Jules Verne napsal svůj slavný román inspirovaný mou vlastní cestou.“61 Člověk, který se takto pyšnil, že svým výkonem předešel románového hrdinu Philease Fogga, se jmenoval George Francis Train. Na rozdíl od svého literárního dvojníka nebyl Brit, nýbrž Američan. A svou cestu kolem celé zeměkoule nepodnikl kvůli sázce, ale ze záliby v dobrodružství a proto, aby vyzkoušel možnosti moderních dopravních prostředků. V tom se víc podobá uvažování Julese Vernea než Philease Fogga. Román začíná v roce 1872 „v čísle 7 na Savile Row v londýnské čtvrti Burlington Gardens“, v bydlišti postavy, o níž nevíme o mnoho více, „než že je to velice způsobný muž a jeden z nejhezčích gentlemanů v anglické vznešené společnosti“. Dozvídáme se však, že byl jedním z nejpodivínštějších členů Londýnského reformního klubu, nosil kníry a licousy a skvěle ztělesňoval britský ideál klidu a nepohnutelnosti. Ostatně „mluvil co nejméně a nemluvnost ho činila v očích lidí ještě záhadnějším“.62 Kromě toho navzdory encyklopedickým znalostem světového zeměpisu cestoval málo. Sídlil v Londýně a jediná cesta, na níž ho kdy kdo viděl, byla ta z domova do klubu a nazpátek. Byl rovněž mimořádně puntičkářský. Román začíná propuštěním sluhy. Ten se totiž dopustil neodpustitelné chyby, že přinesl na holení vodu teplou osmdesát čtyři stupně Fahrenheita místo osmdesáti šesti stupňů. Dorazil tedy jeho nástupce. Je to Francouz Jean Passepartout řečený Proklouz. V klubu onoho dne došlo k živé rozmluvě. Deník Morning Chronicle oznámil, že z Anglické banky bylo ukradeno 55 000
111 Ukázka elektronické knihy